čtvrtek 29. října 2015

Měsíc spolu

V pondělí to bylo přesně měsíc, co jsme s M. stáli před oltářem. Při té příležitosti jsem dostala kytku a to je velká věc. M. mi vždycky radši donesl něco dobrého na zub, knížku nebo cédéčko. V kytkách se prý nevyzná, a tak je nechce kupovat. Takže těžko říct, kdy se ve dveřích objeví s nějakou jinou (mám na mysli kytku samozřejmě). Aby mi tahle dlouho vydržela, dám si ji sem... a budu se chodit kochat :-)


úterý 27. října 2015

Ježíšku, ještě jsem zapomněla

Při dnešní návštěvě knihkupectví jsem si uvědomila, že jsem ve svém seznamu pro Ježíška na něco zapomněla. Opět je to kuchařka, tentokráte ze Svatojánu. Eva Francová je dosti sdílná i na svém blogu, takže můžete některé její recepty vyzkoušet. Já tam hledám inspiraci často. Takže, Ježíšku, přibal ještě tuhle, jo? A tu, která vyšla jako druhá, taky, to je jasný.


pondělí 26. října 2015

Milý Ježíšku...

Dnes jsem si uvědomila, že za dva měsíce tu máme Vánoce... respektive už bude po nich. Zatím nemám ponětí, čím obdaruji svoje nejbližší. Při bloudění světem internetu jsem ale narazila na několik věcí, které bych si pod stromečkem přála najít já. Takže, milý Ježíšku, jestli se koukáš...


No jo, zaspala jsem. Kuchařek mám několik, ale tu od Dity P. zatím nevlastním. A Ježíšku, když už budeš v tom knihkupectví, vem klidně i dvojku.


Pořad Heřbář České televize jsem objevila teprve nedávno, ale i tak jsem už zvládla zkouknout kopu dílů a chytlo mě to. Jak je možné, že ve své knihovně nemám ještě ani jednu jejich knížku? A přitom už jsou na světě tři díly.


Po litinové pánvi jsem už kdysi pokukovala, pak jsem ji pustila z hlavy a teď jsem se znovu zakoukala. Tahle je od firmy Staub a chtějí za ni hříšné peníze. Tak hříšné, že to asi ani Ježíšek nezkousne. Ale snít o ní můžu, no ne? To by bylo teprve vaření...


Hodinky běžně nenosím, i když občas si říkám, že by se hodily. A tyhle dřevěné značky Woowa z Fleru jsou naprosto famózní.

čtvrtek 22. října 2015

Ani vložky, ani tampon, u mě vyhrál kalíšek

Kolegyně v práci na mě koukala jako z jara, když se dozvěděla, že používám menstruační kalíšek. A mně došlo, že věc, kterou já dnes už považuji za naprostou samozřejmost, se může jiným zdát jako rekvizita ze sci-fi filmu. Dobré věci by se ale měly šířit dál, a tak jsem se rozhodla napsat tento příspěvek a přidat se tak k houfu žen, které chválí tuhle prazvláštní hygienickou pomůcku.

S menstruačním kalíškem jsem se poprvé setkala, když jsem pracovala v ekologické organizaci. Nadchla mě myšlenka, že nemusím vyhazovat jednu vložku za druhou, ale že místo toho můžu používat jeden a tentýž kalíšek pořád dokola. Přesto mi jeho pořízení nějakou dobu trvalo. Jeho cena se tehdy pohybovala kolem pětistovky, což mi v té době přišlo jako velká částka. Bála jsem se toho, že mi tento silikonový pomocník za spoustu peněz nakonec nebude vyhovovat. Moji obavu podporovalo i to, že jsem si nikdy neoblíbila tampony. Nějak jsem to s nimi neuměla. Bylo mi nepříjemné jejich zavádění, nevěřila jsem jim, bála jsem se protékání, děsila mě představa, že se mi utrhne šńůrka určená k vytažení tamponu (vlastně ani nevím, jestli je to vůbec možné, ale to nic neměnilo na faktu, že mě tato myšlenka znervózňovala). Ani představa bobtnajícího kusu vaty, která do sebe vsakuje krev, mi nebyla příjemná. Kalíšek sice měl oproti tamponu jisté výhody, ale jeho aplikace a nošení mi přeci jen připadaly podobné. Spoléhala jsem se proto i dál na jednorázové vložky a hledala jinou alternativu.


Tu jsem nakonec našla ve vložkách látkových. Několik jsem si jich pořídila a musím uznat, že jsem s nimi byla spokojená. Na nošení byly rozhodně příjemnější než jejich „plastové“ kolegyně. Navíc mě těšila představa menšího množství mnou vyprodukovaného odpadu. Jenže co si budeme namlouvat, i látkové vložky mají svoje negativa. Aby vystačily na celou dobu menstruace, musí si jich člověk pořídit vícero, což se projeví na stavu peněženky. Jejich praní, případně skladování před praním není úplně ideální. A například cestování s nimi může být také poněkud komplikovanější.

Časem jsem tak přeci jen začla víc a víc zvažovat pořízení kalíšku. Vybrala jsem si LadyCup ve velikosti L - ta je doporučována ženám od 25 let (mě tehdy bylo 24) a po porodu. Dneska je kalíšek mým kámošem v době mestruace už 5 let a nemůžu si ho vynachválit. Pravdou ale je, že několik prvních použití bylo rozpačitých. Třeba se někomu moje začátečnické zkušenosti budou hodit.

Před prvním použitím jsem držátko nestříhala. Původně jsem si říkala, že se kalíšek naučím pořádně zavádět a vyndávat a teprve potom držátko zkrátím. K tomu už ale nedošlo. Zjistila jsem, že mi nijak nevadí, naopak mi při vyndávání pomáhá, takže jsem ho nechala.


Doporučuji na začátek používat klíšek jen doma a trochu se s ním „sžít“. Já osobně kalíšek zavádím i vyndávám v podřepu. Každý si najde svoji polohu, ve které mu to jde nejlépe. V začátcích se mi několikrát stalo, že mi kalíšek nešel zavést nebo naopak vytáhnout. V takovém případě je potřeba nestresovat. Nechala jsem to být, prošla jsem se po bytě, vydýchala jsem se, abych se uklidnila, a zkusila to znovu, většinou se další pokus už podařil. Dneska už s tím nemívám vůbec žádný problém. Časem jsem také přišla na to, že po zasunutí kalíšku se nemusí hned „přisát“ k vaginální stěně, což není důvod k tomu ho vytahovat a pokoušet se ho zavést lépe. Po chvíli, kdy se člověk hýbe, si totiž kalíšek většinou sám „sedne“.

Vyndávání je vhodné nacvičovat ve vaně. Aby šel dobře vytáhnout, je potřeba vytvořit podtlak – prstem odchlípnu silikon od vaginální stěny a kalíšek vytáhnu. Jednou se mi stalo, že jsem ho držela něšikovně a krev mi vystříkla. Časem ale člověk získá grif a k takovýmto nehodám nedochází.

Nejdříve jsem kalíšek nosila jen přes den, v noci jsme používala vložky. Postupem času jsem ho ale nechávala i přes noc. Dnes ho používám po celou dobu mentruace, ve dne, v noci, doma, v práci, při sportu, plavání… Kalíšek je alespoň pro mě dostatečně velký, takže mi bez problém vydrží i devět deset hodin. Pokud si ho nasadím ráno před tím, než jdu do práce, vyndávám ho a vylévám až po příchodu domů. Vyvařuji ho jen na začátku menstruace a na konci. Mezi tím, pokud ho nikam nepokládám, ho jen vyplachuji vodou.

Nošení kalíšku je natolik komfortní, že na něj občas i zapomenu. Až po nějaké době mi dojde, že už ho mám zavedený dlouho a měla bych ho vylít. Zavádění i vyndávání už mám dneska v malíku a nedělá mi žádný problém. Oceňuji, že nemusím přemýšlet, kdy „to“ dostanu a jestli mám nakoupenou dostatečnou zásobu vložek nebo tamponů. Mám kalíšek, jeden a vždy připraven k použití. A i když se chystám vyrazit na výlet, do batohu se vždycky vejde.

Foto: www.branakdetem.cz; www.ladycup.cz

pondělí 19. října 2015

Nenudím se, frčí to

Ačkoli blog stagnuje, já žiju a je to jízda, povím vám. Svatba dopadla dobře, oba jsme řekli ano. Pár dnů na to jsme sbalili batohy a společně s naší kamarádkou a jejím přítelem jsme vyrazili do Broumova, prošli jsme Broumovské stěny i Adršpach. Krásné to bylo, příroda mi chyběla.

Další víkend jsem trávila u rodičů, s mamkou a ségrou jsme se uvelebily na gauči, pocukrovaly jsme si sklenice, hodily do nich citrón a popíjely Metropol (zbytků ze svatby je dost a dost). Místo filmu jsme na televizní obrazovce sledovaly fotky ze svatby. Tuto sobotu nás čekal výšlap Kosíře v rámci turistické série Větrání a v neděli oslava babiččiných narozenin. 

Během týdne je to klasika – uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit… nějak to všechno nestíhám. Nestačím se divit, jak je usazování prachu, hromadění špinavého (koneckonců i toho vypraného) prádla nebo použitého nádobí rychlý proces. A tak ani na ten blog nějak nezbývá čas. Ale já to napravím.