pondělí 21. srpna 2017

Už je to rok

Jestli mě někdy dřív tížil pocit, že čas letí, neměla jsem ani tušení, že to může svištět ještě mnohem, mnohem rychleji. Často teď mívám pocit, že sotva se ráno probudím, už je zase večer. Pořád nemůžu věřit tomu, že už je to rok, co se naše rodina rozrostla o jednoho člena.

První rok. První narozeniny. To je velká věc. To se musí řádně oslavit. My měli oslavy dvě a obě se vydařily.














úterý 15. srpna 2017

Léto, kde jsi?

Letošní léto je nějaké zvláštní. Něco mi na něm chybí. Ale nevím přesně co. Jako bych si ho nedokázala naplno užít. Utíká to strašně rychle a já nestíhám dělat to, co bych chtěla. Nebo bych to možná stihla, ale nemám na to sílu? Nevím. Mám pocit, že neumím pořádně vypnout a nechat se jen tak unášet, užívat si přítomný okamžik.

Byli jsme na chalupě, koupali se v lomu, vyšli si do lesa, navštívili naše kamarády v jejich starém mlýně, který nedávno koupili, i kraví farmu, kde jsme si hladili malá telátka. Zažili dvě oslavy pod širým nebem. Podnikli jsme výlet vlakem do Břeclavi a odtud pěšky do Lednice. Prošli jsme se z Prostějova na Plumlov. Vytapetovali jsme kousek chodby, pověsili tam nový věšák na bundy a uklidili budoucí dětský pokoj. A přesto přese všechno mám pocit, že je to málo.

Mám pocit, že jsme málo venku, málo se koupeme, málo chodíme do lesa, málo sedáváme na balkoně, málo koukáme na východ nebo západ slunce, jíme málo melounů i zmrzliny...









středa 28. června 2017

Není zmrzlina jako zmrzlina

Zkusit domácí zmrzlinu jsem plánovala už vloni v létě. Odrazoval mě ale fakt, že se musí čas od času zamíchat, aby byla hladká. Co když začnu rodit? Přeci si neodjedu do porodnice a nenechám ji jen tak nazdařbůh v mrazáku. Přeci nedovolím nějakým krystalkům ledu, aby mi ji zničily. Rozhodla jsem se ještě chvíli vyčkat. S miminem pak ale na ni vůbec nebyly myšlenky. A tak jsem se k její výrobě dostala až letos.

Už první pokus dopadl na jedničku podtrženou (a to nepřeháním). Ale pěkně jsem si tím zavařila, jak jsem později zjistila. Já se totiž zmlsala. Vodové zmrzliny jsou na mě moc sladké a ty krémové jsou... no jak to říct... takové šizené. Málokterá zmrzlina mi teď opravdu chutná. Budu hold muset udělat novou várku. A třeba vyzkouším i nové příchutě. Napoprvé jsem zvolila vanilkovou (recept jsem měla vyhlídnutý u Monči z kopečka) a bezovou (inspirací mi byl pořad Kouzelné bylinky na ČT).


Fotka je půjčená z www.foodnetwork.com. Tu naši zmrzlinu jsem vyfotit nestihla, ale byla hooodně podobná :-)

pátek 16. června 2017

Zahradničím na balkoně

Mým snem je zahrada se vzrostlými stromy a keři, rozkvetlá od jara do podzimu, s vyvýšenými záhony a zákoutím s malinami, s dřevěnou lavičkou a kovaným ohništěm. Místo anglického trávníku voňavá louka. Místo sytě modrého bazénu zarostlé koupací jezírko. Česká televize nedávno vysílala osmidílnou sérii Ferdinandovy zahrady. Koukala jsem na pořad s otevřenou pusou. To je přesně ten přístup, který mě baví. Přírodní zahrady, které vypadají, jako by se jich lidská ruka snad ani nedotkla. Jako by jen oplotili kousek krásné krajiny a nechali ji žít svým vlastním životem.

My zahradu nemáme, v nejbližší době ani mít nebudeme, a tak se musím spokojit s balkonem. V pronajatém bytě, ve kterém jsme žili do loňského června, jsme měli k dispozici jen společný balkon v mezipatře. Ty 5x2 metry na čerstvém vzduchu, které nám teď patří, si tak náležitě užívám. Člověk by nevěřil, co všechno se dá do tak malého prostoru vměstnat. Nejdřív jsme tam vystěhovali našeho teď už venkovního mazlíka s ušima. Pořídili jsme dvě židle a k nim stolek. Nevěřila bych, jak ten nábytek prostor zabydlí. Zasadila jsem kvetoucí kytky, bylinky, rukolu, chilly papričky, rajče, lesní jahody, borůvky (jsem zvědavá, jestli se na tom keříku nějaká fialová kulička fakt objeví) a melounky (netuším, co od toho čekat).

Obzvlášť nad kytkami jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem muškáty. Možná proto, že jsou na každém druhém okně a já chtěla něco méně obvyklého. Nakonec mě ale moje kamarádka a velká milovnice květin (tímto Tě zdravím, Leni) přesvědčila, že právě muškáty jsou pro mě nejvhodnější. Nenáročné a vděčné. Jsem za to ráda. Nechápu, proč jsem se jim bránila.










neděle 28. května 2017

Na návštěvu připraveni

Očekávali jsme dnes návštěvu, a tak jsem včerejší odpoledne zasvětila úklidu. V poslední době se nám všude možně povalovaly papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, látkové pleny, hračky... Jídelní stůl se změnil na stůl cvičební. S Adamem vojtíme, čtyřikrát denně, a já jsem líná pořád dokola prostírat a potom to zase oddělávat, a tak jíme na žíněnce. Uklizený byt je příjemná změna. Když jsme se byli s mrňousem projít, otrhala jsem po cestě, co se dalo, a tak bylo i něco pěkného a voňavého do vázy. Začínají se mi ty neuhlazené kytky "co okolí dalo" tuze líbit. Když se to umí, jsou z toho pak skvosty, jako třeba na Plevel.