čtvrtek 14. dubna 2016

Je to fičák


V úterý poprvé nastoupili zedníci. Dneska už stojí nové jádro a podlahy jsou vybrané. Měli jsme pocit, že jsme v jiném bytě. Už teď je to změna veliká.

úterý 12. dubna 2016

Podle svého

Když jsme vybírali nový byt, chtěli jsme spíš nějaký v původním stavu, který bychom si spravili podle obrazu svého. Podařilo se. Své sny a přání můžeme proměňovat v realitu. Jenže teď zjišťujeme, že v mnoha případech vlastně nevíme, co chceme.

Teď třeba máme dva dny na to, abychom si rozmysleli, jak budou jednotlivé pokoje vypadat, kde asi tak bude nábytek, abychom mohli říct, kam umístit jaký vypínač a kam zase zásuvku. Ufff. Když jsem se to dozvěděla, polil mě pot.

Kupříkladu nad kuchyní jsem přemýšlela (stejně ale nejsem stoprocentně rozhodnutá, jaká bude), ale obývák si doteď nedovedu vůbec představit. Nejenže nevím, kde bude sedačka, já ani nevím, jaká ta sedačka bude. Momentálně nemáme televizi, nechceme ji, nechybí nám. Ale co v novém bytě? Budeme ji mít? Kdysi jsme přemýšleli o dataprojektoru. Teď je vhodná doba se rozmyslet, jestli ho opravdu (ať už teď hned nebo časem) pořídíme a vše potřebné na něj nachystat. Využijeme ho?

Dilema vana versus sprchový kout máme naštěstí už vyřešené (ale snadné to nebylo, ne že ne), ale jaké kachličky budou ty nej, to je ještě ve hvězdách. O tvaru umyvadla vedeme vášnivé debaty. Ještě štěstí, že se toho do té koupelny moc nevejde.
 
Zjišťuji, že rozhodnutí, se kerými už nejde moc hnout, mě stresují. Chtěla bych mít všechno promyšlené, vychytané, hezké, ale taky praktické. Jenže ať člověk přemýšlí, jak přemýšlí, stejně asi časem, až v provozu zjistí, že některé věci by udělal jinak. Měla bych se s tím smířit. Hlavně ať se nám tam šťastně žije.

 Foto: www.ch-ch.cz