pondělí 5. prosince 2016

Už jde... Mikuláš

Předvánoční čas býval v minulosti spjatý s celou řadou pěkných tradic. Dům od domu například chodívaly Barborky, potom Lucie a samozřejmě Mikuláš. Většina zvyklostí se postupem času vytratila. Mikuláš nám ale zůstal. S příjemného svátku se ovšem pro mnoho dětí stal strašák. Moc hezký článek o tom napsala Tereza Kramerová.

Náš Adam je ještě moc maličký, ale přesto už přemýšlím nad tím, jak to jednou budeme dělat. Nechci ho připravit o zážitky ze setkání s moudrým panem Mikulášem, dobrým andělem a ohnivým čertem, ale nechci ho ani strašit nebo vydírat odnášením do pekla. Líbí se mi přístup nevýchovy. Chtěla bych, abychom v naší rodině pokračovali v tradicích našich předků a abychom si je společně všichni pěkně užili. Užíjte si je i vy.

A kdyby vás víc zajímalo, jak to vlastně bylo dřív. Česká televize má moc hezký seriál, na který jsem tu sice už kdysi odkazovala, ale myslím, že si zaslouží připomenutí.

Obrázek: zazzle.com

čtvrtek 1. prosince 2016

Rozpolcená

Včera večer jsem se pustila do úklidu Adamovy skříňky  s oblečením a při té příležitosti jsem vytřídila věci, které mu už jsou malé. Přiznám se, že jsem tento krok odkládala už hodně dlouho. Moc dobře jsem totiž věděla, že to znamená přiznat si, že ten prcek už není prcek. Ale překonala jsem se. A byla jsem z toho naměkko. To vážně byl tak prťavý? To fakt měl tak malinkatou nožičku? Kdy jako stihnul vyrůst? Kam se podělo to malinkaté miminko? Každý posun, každá nová dovednost mě hřeje a těší, ale zároveň je mi smutno, že to tak letí.


To se takhle jednou o půlnoci probudím a mám tuze dobrou náladu :-)

pondělí 28. listopadu 2016

Sbohem podzime

Tak už je tu advent, čas rozloučit se s podzimem, vyměnit všechny listy, kaštany a šípky za jehličí, šišky a sušený pomeranč. Nechám si tu ale malou památku na ten náš podzimně vymóděný byteček. A příště ukážu už vánoční dekorace. Jen je musím nafotit. Proč s tím mám v poslední době takový problém?





čtvrtek 17. listopadu 2016

Ježíšek nakupuje

Obdivuji autory blogů, kteří zveřejňují jeden příspěvek za druhým. Ačkoli jsem si už tolikrát říkala, že budu psát častěji, stále se mi to nedaří. Už je to zase víc než měsíc od mého minulého počinu tady. A to přitom u počítače v poslední době trávím docela dost času.

Loni jsem totiž většinu vánočních nákupů zvládla online a osvědčilo se mi to. Letos se tedy Ježíšek vydal opět do virtuálních hlubin a hledá potěšení pro mé blízké tam. S malým mrnětem je to praktické. Navíc tak můžu sebe i ostatní rozmazlovat opravdovými originály, které bych v kamenných obchodech hledala jen horko těžko. Poslední roky se mi náplně regálů totiž příliš nezamlouvají. I když existují světlé výjimky. Napadlo mě, že podobně na tom budou i jiní a tipy na osvědčené adresy, kde se dají sehnat fajn dárky, by v tomto čase mohly potěšit.


Už několik let hledám inspiraci na Fleru. Seznam úžasných prodejců by byl dlouhatánský, vypíchnu alespoň některé. Ještě než se Adam narodil, už jsme měli doma hrkák od Šapitó. Netěř miluje myšky od Cingrlaty, jejich garderóbu nebo teplé pelíšky by jim člověk až záviděl. Krásné dřevěné hračky vyrábí Vrajovi. Dřevěná kousátka, ale především krásné obrázky najdete u Jany Z lesa. Obléct své ratolesti můžete u Caldero. K nám nedávno poštou dupotovaly jejich správňácké kalhoty a hned bylo jasné, že budou patřit k těm nejoblíbenějším. K svátku Adísek dostane teplou deku stejné značky.

Dárek pro dospěláky možná vyberete u Kosích sester. K nim se opakovaně a ráda vracím. Mám od nich například zástěru na vaření a je skvělá. Pytlík na sáčky je taky k nezaplacení. Moc se mi líbí tvorba Amélky. Šperkovnice můžete obohatit krásami z drátu od Bubun. Ségra si letos přeje pod stromeček hodiny, a tak jsem objevila Planet Volitnas a Jedelanku. Za zmínku stojí určitě i keramika z ateliéru Vanda&Valerie.

Dobře nakoupit se ale dá i mimo Fler. Když jsme u té keramiky, musím upozornit na Soňu Malinovou. Hrnků máme doma sice dost, ale ty její, ty bych fakt chtěla moc. Lenku Hložkovou a její skvosty z hrnčířského kruhu už jsem tu na blogu představovala. Dřevěné kuchyňské potřeby, bedýnky, hračky nebo proutěné výrobky najdete v obchůdku Čisté dřevo. A ze dřeva jsou také krásné dekorace především do dětských pokojíčků BigPig. Seznam uzavřu tipem mého muže, který si vychvaluje ořechovici rodinné firmy Žusy.

Foto: www.newsread.in

čtvrtek 13. října 2016

Vítejte u nás doma!






Naše kuchyně - Vysněná. Na míru. Malá a přeci velká.
Zátiší na lince - Petrolejka je vydražená na Aukru (psala jsem tady). Sušená kytka je svatební.

Skříňka z bazaru - Obroušená, nařená, s novými knopkami. Už ji znáte.
Cestovní vojenský kufr po strýcovi - Poklad nalezený na půdě naší tety. Dostal nový kabát. Momentálně v něm skladujeme pleny.

Cedulka na dveře od Martiny-H - Kupovala jsem je v době, kdy jsem žila na studentském bytě s 5 spolubydlícíma a o vlastním bydlení jsem si mohla nechat jen zdát. A tak jsem si zdát nechala a kupovala alespoň drobnosti, třeba cedulky. Několik let ležely v krabici. Teď na ně konečně přišla řada.
Dveře od truhláře - Z masivu. Roubenku ani statek nemáme, tak aspoň ty dveře připomínají venkov a staré dobré časy.

Koupelna - Dalo mi fušku vymyslet ji tak, aby se do takto malinkaté místnosti vešlo všechno (nebo aspoň skoro všechno) a zároveň to vypadalo hezky. Mám z ní radost. A nejhezčí je ve svitu svíček a v oparu horké vany.

pondělí 3. října 2016

Je hodný?

Od doby, kdy se nám narodilo miminko, mě spousta lidí na ulici zastavuje. Nakukují do kočárku, rozplývají se a potom se většinou zeptají: Je hodný? Nikdy nevím, co odpovědět. Nevím, co si pod pojmem "hodný" u tak malého človíčka představit.

Před nedávnem prcek více méně prospal celý den. Vzbudil se na kojení a hned po něm zase vytuhl. Dokonce i koupání jsme zvládli bez breku. Ok, v tomto případě by se určitě většina shodla na tom, že byl hodný. Zato den před tím si procvičoval hlasivky o sto šest. V noci ho nejspíš trápily prdíky, a tak jsme se moc nevyspali. Znamená to ale, že nebyl hodný?

Vydedukovala jsem, že pláč bude pravděpodobně jedním z možných měřítek k posouzení hodných dětí. Je to prosté: Tiché dítě rovná se hodné dítě. Jenže zdravé novorozeně prý propláče hodinu až tři denně. Pokud miminko nepláče, je to podezřelé a můžete to taky znamenat, že něco není v pořádku. Náš Adam si občas pobrečí. Ne moc často, ale zato intenzivně. Měla bych spíš napsat: Náš Adam si občas pořve. Například to, že má hlad, dává světu dostatečně znát. Tak nevím. Je hodný, nebo ne?

Někteří se také zajímají, jestli spí celou noc. Ne, nespí. Proč by taky v šesti týdnech měl? Do rána se vzbudí tak dvakrát třikrát a já jsem za to ráda. Noční kojení je totiž (alespoň dle chytrých knížek) důležité. Takže pokud je jednou z charakteristik hodných dětí to, že prospí celou noc, tak to naše škvrně rozhodně hodné není.


úterý 27. září 2016

Už je to rok

Včera jsme si s M. připomněli okamžik, kdy jsme si vzájemně slíbili lásku, úctu a věrnost. Čas neuvěřitelně rychle utíká. Přijde mi to jako nedávno. Ještě teď cítím tu omamnou vůni kytice, slyším znít varhany a vidím špalír, kterým jsme procházeli. A přitom už je to rok. Stihli jsme toho hodně - koupit a opravit byt, přestěhovat se a přivést na svět jednoho malého človíčka.





Oslava výročí byla poněkud skromná. S malým mrňousem je člověk vděčný za hranolky do trouby. Ale alespoň u nás měl premiéru cibulák, který jsem nedávno dostala. Byl to fajn večer.



středa 21. září 2016

A je to tu


Oficiálně začíná až zítra, ale ve vzduchu už je cítit. Pustila jsem ho i k nám domů. Miluju ho. Podzim.


pátek 16. září 2016

Učíme se býti rodiči


Jsou to přesně čtyři týdny od chvíle, kdy na svět přišel náš uzlíček štěstí. Čtyři krásné a zároveň náročné týdny. Všichni se teď doma poznáváme, učíme, děláme chyby, slavíme úspěchy, pronikáme do tajů kontaktního rodičovství, snažíme se maličkému usnadnit přechod z dělohy do našeho světa.

Čas teď utíká nějak moc rychle, zdá se mi. Každý den je stejný, a přeci jiný. Nikam se nehoníme, snažíme si ten společný čas užít. Už teď si jsem vědoma toho, že děti rychle rostou a maličkými miminky jsou jen malou chvíli. Už teď vidím, jak se mrňous den ode dne mění.

A měníme se i my. Nabýváme nových zkušeností, učíme se jazyk novorozeňat. Třeba můj muž byl ze začátku celý nesvůj, když si měl mimouše jen pochovat. Dnes už ho houpe v náruči či uspává na hrudi jako profík. I když pořád je ještě jistější, když je "mléčný bar" někde poblíž.

A jaké jsou postřehy těch posedních čtyř týdnů?

  • Znovu jsem se přesvědčila o tom, jak pravdivý je Malý princ. Dospělí mají rádi čísla. Pokud se Vám narodí dítě a vy tu novinu oznámíte světu, ale nepřidáte informaci o váze a míře, bude hodně adresátů zklamaných.
  • Oblíbená otázka lidí kolem: A je hodný? Nikdy nevím, jak odpovědět, ale o tom třeba někdy příště.
  • Postýlka je ideální prostor pro odložení všech potřebných věcí. A pořízení postele o rozměreh 200 x 200 cm bylo velmi prozíravé.
  • Šátek na nošení je geniální vynález. Je to jistota, že se vám plačící dítě, na které nic nezabírá, nakonec přece jen podaří utišit.

pondělí 1. srpna 2016

Až to přijde, tak to přijde





Využila jsem hezkého sobotního podvečera a přemluvila muže k procházce s foťákem. Těžko říct, jak dlouho ještě budeme s mrnětem jedno tělo, a tak je nejvyšší čas udělat nějakou fotku s břichem na památku. Vždycky když se vidím… v zrcadle, na fotkách… jsem překvapená, jak velký ten pupek je. Z mého úhlu pohledu se to ani nezdá.

Zrovna včera jsem pročítala články a diskuze o tom, jak se začít těšit na porod. Většina maminek si pochvalovala, jak to ta příroda má pěkně zařízené. Poslední měsíc je hrůza a děs. Člověk je nateklý, všechno ho bolí, zadýchává se, pálí ho žáha, pořád chodí čůrat, nemůže se ohnout, nemá v čem chodit – ponožky si neobuje, šnůrky nezaváže, do mnoha bot se nevejde. To jde potom to těšení se na porod samo.

U mě v tomhle ohledu příroda nějak „zklamala“. Bezproblémový průběh těhotenství nadále trvá. Nateklé ruce a nohy sice trošku mám, ale není to nic katastrofického. Boty obuju snad všechny, ale stejně v tom teple teď nosím hlavně žabky, takže téma obouvání moc neřeším. Kdyby na to přišlo, myslím, že i ty ponožky bych si obula, ačkoli body za estetické provedení bych asi neobdržela. Pravda, snubák jsem si raději sundala a rvala bych ho zpátky horko těžko, ale myslím, že nakonec by se podařilo. Občas cítím stydkou kost, je to jako bych intenzivně cvičila roznožku, ale je to jen občas a navíc to není nic hrozného. Žádnou jinou bolest nepociťuji. Na zadýchávání si nemůžu stěžovat. Tedy alespoň „při normálním provozu“, vysokohorská turistika by mi asi dělala problém. Popravdě mě teď ale stejně neláká a na autobus svižným krokem dojdu, co víc si přát. Žáha mě sem tam (v závislosti na tom, co sním) pálí, ale opravdu jen občas, navíc vím, jak ji zkrotit. Zatím vždy zaručeně zabral zelený ječmen a chlorella. A když nesním kus čokolády nebo flák grilovaného masa, tak se s ní vlastně ani nemusím trápit. Toaletu navštěvuji častěji, to je fakt, ale třeba minulý týden jsem zvládla devadesátiminutové promítání v kině, aniž bych musela prchat. V noci vstávám tak jednou, maximálně dvakrát. Postel v novém bytě ještě nemáme, tvrdošíjně jsem trvala na tom, že důležitější jsou dveře, potom až postel, takže spíme na zemi na matraci. Abych byla upřímná, občas si při tom vstávání připadám jako vorvaň, z toho ale vystřelím jako laňka, až jsem sama překvapena.

Zkrátka ačkoli se může zdát, že vypadám jako velryba, já se tak většinu času necítím. Těšit se na porod je potom trochu složitější. Zatím si říkám, ještě ne….  V pondělí přijde truhlář a odpoledne jdeme s mužem na předporodní kurz, v úterý přijdou napojit umyvadlo a přivrtat světla, ve středu je muž pryč a nemohl by mě doprovodit na sál… Jak tak ale koukám na ty fotky, asi je čas hodit se do klidu a nechat věci plynout. Neříkat si, že ještě ne, ale smířit se s tím, že to může přijít každou chvíli. A až to přijde, tak to prostě přijde.

pondělí 25. července 2016

Vlaštovky

Už delší dobu mě fascinují vlaštovky. Nevím čím to, nějak mě uklidňují. Vždycky si vzpomenu na Traband, Vlaštovky byla jedna z prvních písniček, které jsem od nich slyšela. Chvíli jsem přemýšlela i o tetování - tři vlaštovky na zápěstí. Zatím na něj nedošlo. Těžko říct, jestli někdy ano. Mám je aspoň na oblečení.


pondělí 18. července 2016

Borůvkový suvenýr

Každý rok začátkem července vyráží naši na týden na chalupu. Poslední dva roky jsem byla v pracovním nasazení, takže jsem se za nimi stavila vždy jen na pár dní. Letos mi v daném týdnu shodou okolností začala mateřská dovolená, a tak jsem si s nimi mohla pobyt v divočině užít celý. Těšila jsem se na to, že vypnu, budu relaxovat, číst, koupat se, procházet se lesem. Vyplnilo se všechno.

I když toho koupání mohlo být víc. Některé dny se mi, přiznám se, do nepříliš teplé vody nechtělo. A taky mi chyběly delší procházky. Muž se rozhodl užít si poslední neotcovské chvíle a vydal se po své vlastní ose, neměla jsem tak vhodného parťáka na výletování po okolí a sama jsem si už netroufala. Aspoň krátší vycházky po lese jsme podnikli a domů donesli nějaké borůvky. Část jsme snědli jen tak, z části byli muffiny, které si vyprosila neteř. Naivně jsem doufala, že najdeme i nějaké houby. Nepodařilo se. Potkali jsme všeho všudy šest malých babek. Za to teď, jak jsem stihla postřehnout ve světě sociálních sítí, konečně rostou. Snad se ještě do nějakého lesa poblíž podíváme a houbařské skóre vylepšíme.

Fotku z celého pobytu nemám ani jednu. Budu se muset zase zkamarádit s foťákem. Zvykla jsem si na to, že ho s sebou vždy bere muž. Já ho ze svého seznamu věcí na cestu vyškrtla. Tak aspoň zbytek muffinů, které jsme po návratu domů upekli, vám ukážu.


120 g másla, 1 hrnek moučkového cukru, 2 vejce, 2 hrnky hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 1/2 lžičky soli, 1/2 hrnku mléka, 1 vanilkový cukr, 2 hrnky borůvek


Předehřejeme troubu na 180 °C. V míse vyšleháme cukr a máslo. Postupně přidáme obě vejce a opět vyšleháme. Stranou smícháme mouku, prášek do pečiva a sůl. Přidáme do mísy s ušlehaným máslem, cukrem a vejci, přilejeme mléko a přidáme vanilkový cukr. Lehce vmícháme borůvky (aby nebyly tolik křehké a nevytekla z nich všechna šťáva, dáme je předem na chvíli do mrazáku). Po lžičkách vkládáme do košíčků. Vrch muffinů posypeme troškou moučkového cukru. Pečeme cca 20 min.

pátek 15. července 2016

Výhledy

Když jsme začali hledat vlastní bydlení, měla jsem jasnou vidinu toho, jak by mělo vypadat. Představovala jsem si starý, prostorný byt v nějakém činžáku s vysokými stropy, dřevěnými parketami a dostatečně velkým balkonem, na který by se vešlo posezení, které bych si vyfešákovala a užívala si na něm ranní kávičku. Poblíž centra města, aby bylo všude kousek, ale s výhledem do vnitrobloku, do zeleně, do klidu. Taky dostatečně prosvětlený. Žádná tmavá špeluňka. Zkrátka něco podobného, co člověk vídá na blozích o skandinávských interierech. Navíc nejlépe v původním stavu, abychom si ho opravili a zařídili podle svého. A za rozumnou cenu, to se rozumí. Bylo mi jasné, že můj sen patří spíše do kategorie nereálný, ale přesto jsem doufala, že se alespoň této představě přiblížíme.

Nakonec jsme pořídili úplně obyčejný, ani malý, ale ani nijak extra velký byt v paneláku, bez vysokých stropů, bez parket a ke všemu 15 km za městěm. Jenže… ač teď bydlíme na sídlišti, koukáme na kopce, stromy, pole, potok… Je tu až neuvěřitelný klid, posloucháme ptáky a žáby. Sluníčko nám celý byt krásně prosvětuje. Na balkon se vejde posezení a zůstane i místo na koutek s bylinkami a kytkami. Protože byl byt v původním stavu, pořídili jsme ho za poměrně příjemnou cenu, nemuseli jsme se moc zadlužit a přitom nám zůstalo dostatek peněz na rekonstrukci, díky které naše hnízdo vypadá tak, jak si představujeme (tedy postupně začíná vypadat, ne všechno je už hotovo).  Co se může zdát jako velký odklon od původního snu, se nakonec ukázalo jako poměrně velké přiblížení se mu.

Navíc máme kousek babičku - s rodinný domkem a zahradou s pergolou a bazénem, jen tak mimochodem. A ségra s neteří bude brzy jen ob barák. Hlídání pro prtě a místo pro trávení parných dní zajištěno. No neberte to.

Ale ten výhled. Ten mě fascinuje asi nejvíc. Kam se hrabe nějaký vnitroblok.





 

pondělí 6. června 2016

Období jahodové

Babička nás zásobuje jahodami. Dnes jsem upekla jednu rychlovku, ke které se právě tyhle sladkokyselé plody báječně hodí. Tip od Syroovky. Mňamka.


úterý 17. května 2016

Stěhovavé neútulno

Na jednu stranu bloumám po bytě a pozoruji, co všechno by bylo třeba umýt, vydrhnout, vyprat, poopravit. Na druhou stranu jsem ale už na nějaké velké uklízení a zútulňování rezignovala. Ještě nevíme, kdy přesně bude v našem novém hnízdě vše hotovo a my se budeme moct přestěhovat, současný podnájem ale musíme opustit do konce června. Pomalu tak hromadíme prázdné krabice a v různých částech bytu se tvoří hromádky věcí, které se nám už nechce nikam schovávat, vždyť se přeci budou za chvíli balit.

Ložnici nám navíc "zdobí" oškrabaná omítka. Stavaři nově vznikajícího sousedního domu totiž podcenili izolaci, a tak když napadl sníh, objevil se nám na zdi mokrý flek. Omítka šla dolů, část nábytku se musela přesunout, spousta věcí ztratila své místo a začalo dlouhé období sušení. V tuto chvíli už by se mohlo vše vrátit do původního stavu, ale my to nějak přestali řešit. Představa, že bychom pokoj museli připravit na malování, potom uklidit, aby se v něm dalo ještě nějakou dobu přebývat, a za měsíc zase všechno balit, nás tak trochu děsí.

Aspoň že ty kytky na babiččině zahrádce kvetou a já se pak můžu doma kochat. Ty banánovky a hromádky věcí čekajících na zabalení zrovna dvakrát estetické totiž nejsou. O špinavých oknech nebo závěsech ani nemluvím...


neděle 8. května 2016

Mezi bunkry a větrníky

Můj muž rád chodí, poznává nová místa, nové trasy, a protože pracuje na fakultě tělesné kultury, rozhodl se spojit příjemné s užitečným a vymyslel sérii pěších výletů Větrání. Tentokráte se jelo na sever, mezi bunkry a větrníky. A protože bylo krásně a já neměla žádný jiný program, vydala jsem se na cestu taky. Bylo příjemné zase jednou vypadnout z města.


čtvrtek 14. dubna 2016

Je to fičák


V úterý poprvé nastoupili zedníci. Dneska už stojí nové jádro a podlahy jsou vybrané. Měli jsme pocit, že jsme v jiném bytě. Už teď je to změna veliká.

úterý 12. dubna 2016

Podle svého

Když jsme vybírali nový byt, chtěli jsme spíš nějaký v původním stavu, který bychom si spravili podle obrazu svého. Podařilo se. Své sny a přání můžeme proměňovat v realitu. Jenže teď zjišťujeme, že v mnoha případech vlastně nevíme, co chceme.

Teď třeba máme dva dny na to, abychom si rozmysleli, jak budou jednotlivé pokoje vypadat, kde asi tak bude nábytek, abychom mohli říct, kam umístit jaký vypínač a kam zase zásuvku. Ufff. Když jsem se to dozvěděla, polil mě pot.

Kupříkladu nad kuchyní jsem přemýšlela (stejně ale nejsem stoprocentně rozhodnutá, jaká bude), ale obývák si doteď nedovedu vůbec představit. Nejenže nevím, kde bude sedačka, já ani nevím, jaká ta sedačka bude. Momentálně nemáme televizi, nechceme ji, nechybí nám. Ale co v novém bytě? Budeme ji mít? Kdysi jsme přemýšleli o dataprojektoru. Teď je vhodná doba se rozmyslet, jestli ho opravdu (ať už teď hned nebo časem) pořídíme a vše potřebné na něj nachystat. Využijeme ho?

Dilema vana versus sprchový kout máme naštěstí už vyřešené (ale snadné to nebylo, ne že ne), ale jaké kachličky budou ty nej, to je ještě ve hvězdách. O tvaru umyvadla vedeme vášnivé debaty. Ještě štěstí, že se toho do té koupelny moc nevejde.
 
Zjišťuji, že rozhodnutí, se kerými už nejde moc hnout, mě stresují. Chtěla bych mít všechno promyšlené, vychytané, hezké, ale taky praktické. Jenže ať člověk přemýšlí, jak přemýšlí, stejně asi časem, až v provozu zjistí, že některé věci by udělal jinak. Měla bych se s tím smířit. Hlavně ať se nám tam šťastně žije.

 Foto: www.ch-ch.cz

čtvrtek 24. března 2016

sobota 12. března 2016

Spousta změn

Podle četnosti nových příspěvků na blogu by se mohlo zdát, že se v poslední době nic neděje. Opak je však pravdou.

Rozhlíželi jsme se po novém bydlení a našli svého favorita. Je v mnoha ohledech jiný, než jsme původně chtěli, ale přesto věříme, že nám bude vyhovovat. Teď nás čeká byrokratické kolečko a pak můžeme pozvat řemeslníky. Bloudím teď internetem a hledám inspiraci, vybírám podlahy, obklady, dveře nebo kuchyňkou linku. Když všechno půjde dobře, do léta snad budeme v novém.

Do nového bytu pak brzy přibude i nový spolubydlící. Kromě e-shopů se sanitou a nábytkem tak nakukuju i do obchodů s kočárky, šátky či plenami.


Foto:  www.krasnyvenkov.cz; www.siko.cz; www.retrosvetla.cz; www.kocarky-teutonia.cz; www.nosenideti.cz; www.motherhood.cz

neděle 7. února 2016

Za krásnem do krasu

Po dlouhé době výlet. Chybělo mi to. Tentokráte jsme se vydali do Moravského krasu - ze Křtin do Adamova. Počasí výletování přálo. Moc prima to bylo. Jen škoda těch vlakových spojů, kvůli kterým je člověk nucen strávit spoustu času čekáním.




středa 6. ledna 2016

Tři králové aneb Pro mě nové tradice

Každý rok 6. 1. chodí dům od domu Tři králové, vybírají příspěvky na Tříkrálovou sbírku a na dveře píšou bílou křídou K+M+B+. To je tak vše, co jsem dosud věděla. Letos jsem ale narazila na vydařený dokument ČT. Netušila jsem, jaké pěkné tradice jsou s tímto dnem spjaty a že někde se stále dodržují, či dokonce obnovují.

Příští rok musím upéct bábovku se zapečenou mincí, jakou mívají "na kopečku", ta je totiž parádní.