pátek 16. června 2017

Zahradničím na balkoně

Mým snem je zahrada se vzrostlými stromy a keři, rozkvetlá od jara do podzimu, s vyvýšenými záhony a zákoutím s malinami, s dřevěnou lavičkou a kovaným ohništěm. Místo anglického trávníku voňavá louka. Místo sytě modrého bazénu zarostlé koupací jezírko. Česká televize nedávno vysílala osmidílnou sérii Ferdinandovy zahrady. Koukala jsem na pořad s otevřenou pusou. To je přesně ten přístup, který mě baví. Přírodní zahrady, které vypadají, jako by se jich lidská ruka snad ani nedotkla. Jako by jen oplotili kousek krásné krajiny a nechali ji žít svým vlastním životem.

My zahradu nemáme, v nejbližší době ani mít nebudeme, a tak se musím spokojit s balkonem. V pronajatém bytě, ve kterém jsme žili do loňského června, jsme měli k dispozici jen společný balkon v mezipatře. Ty 5x2 metry na čerstvém vzduchu, které nám teď patří, si tak náležitě užívám. Člověk by nevěřil, co všechno se dá do tak malého prostoru vměstnat. Nejdřív jsme tam vystěhovali našeho teď už venkovního mazlíka s ušima. Pořídili jsme dvě židle a k nim stolek. Nevěřila bych, jak ten nábytek prostor zabydlí. Zasadila jsem kvetoucí kytky, bylinky, rukolu, chilly papričky, rajče, lesní jahody, borůvky (jsem zvědavá, jestli se na tom keříku nějaká fialová kulička fakt objeví) a melounky (netuším, co od toho čekat).

Obzvlášť nad kytkami jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem muškáty. Možná proto, že jsou na každém druhém okně a já chtěla něco méně obvyklého. Nakonec mě ale moje kamarádka a velká milovnice květin (tímto Tě zdravím, Leni) přesvědčila, že právě muškáty jsou pro mě nejvhodnější. Nenáročné a vděčné. Jsem za to ráda. Nechápu, proč jsem se jim bránila.










neděle 28. května 2017

Na návštěvu připraveni

Očekávali jsme dnes návštěvu, a tak jsem včerejší odpoledne zasvětila úklidu. V poslední době se nám všude možně povalovaly papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, látkové pleny, hračky... Jídelní stůl se změnil na stůl cvičební. S Adamem vojtíme, čtyřikrát denně, a já jsem líná pořád dokola prostírat a potom to zase oddělávat, a tak jíme na žíněnce. Uklizený byt je příjemná změna. Když jsme se byli s mrňousem projít, otrhala jsem po cestě, co se dalo, a tak bylo i něco pěkného a voňavého do vázy. Začínají se mi ty neuhlazené kytky "co okolí dalo" tuze líbit. Když se to umí, jsou z toho pak skvosty, jako třeba na Plevel.






neděle 14. května 2017

Dobrota za pár minut aneb Pekla jsem sušenky

Kakao a kokos pospolu, to je záruka chutného výsledku. Ale že budou koka sušenky, na které jsem našla recept na blogu u Monči z kopečka, až tak dobré, to jsem nečekala. Jen se po nich zaprášilo. Pohrávám si s myšlenkou, že se do pečení vrhnu zítra znovu. Kromě skvělé chuti, mě taky těší fakt, že jsou raz dva hotové. Jen se smíchají všechny přísady, z těsta se vytvoří malé kuličky, které se na plechu vidličkou zploští a strčí se na deset minut do trouby.


pátek 28. dubna 2017

Čas na změnu


Chci dělat spoustu věcí, tolik, že to není možné stíhat, a tak ve výsledku nedělám nic. Tak například ve světě jazyků jsem se snažila proniknout do tajů angličtiny, španělštiny, ruštiny, japonštiny, arabštiny. Dodnes neumím pořádně ani jeden z těchto jazyků. Doma mám dvě krabice výtvarných potřeb, ale skoro nic netvořím. Naposledy vánoční přání, potom už ani ťuk. Na kytaru jsem se naučila "Koule se, koulelo" a potom na ni nesáhla. Už mi i praskly struny stářím.

Někdy mě to vážně štve. Nic pořádně neumím, v ničem nejsem dobrá. Zrovna dneska mám chvilku, kdy jsem rozhodnutá to změnit. No jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

A teď vybrat z té kopy věcí ty, které budu dělat:

1) Neodkládat
Dělat věci hned a neodkládat je. Každý den udělat jednu věc, do které se mi nechce.

2) Žít víc ekologicky
Zjistit si víc o konceptu "zero waste". Nakupovat jen to, co opravdu potřebujeme a s minimem obalů. Našít sáčky a nákupní tašky. Šetřit vodou (prelátory, úspornou sprchovou hlavici a šetřič vody do WC už mám vyhlídnuté). Jídlo méně kupovat a více připravovat doma.

3) Jíst zdravěji
Omezit sladké. Jíst víc ovoce a zeleniny.

4) Začít znovu běhat
Vyběhnout alespoň jednou týdně. Do léta zvládnout 10 km.

5) Naučit se dobře anglicky
Angličtině se věnovat každý den se alespoň 10 minut. Minimálně jednou týdně si pustit nějaký film nebo seriál v originále.

Foto: healthywomen.org

pátek 21. dubna 2017

Velikonoce poskrovnu

Víkend před Velikonocemi dostal maličký horečku, spustila se mi rýma a nakonec se objevily dva nové zuby. O zábavu bylo postaráno. Byla jsem ráda, že jsem zvládla alespoň trochu uklidit - vysát, utřít prach, omýt zaschlé kapky v koupelně - žádné velké smýčení. Každý rok si říkám, jak jsou ty velikonoční svátky krásné, kolik tradic je s nimi spjato.

U nás v rodině se ale nikdy moc nedodržovaly a mně to přijde škoda. Letos jsem to moc nenapravila. Začala jsem a zároveň skončila u barvení vajíček. Navíc tak nějak narychlo, bez přípravy, měla jsem jen cibuli a ještě ke všemu skoro bez slupky. Snad příští rok, až bude Aďa větší, si to všechno vychutnáme. Nashromáždím víc slupek, seženu červené zelí (ta modrá vajíčka všude možně na blozích jsou skvostná), budu trpělivější a vajíčka nechám déle louhovat, upeču mazanec a beránka, na zelený čtvrtek bude špenát (a kdyby se mi podařilo zajít na kopřivy, bylo by to ještě lepší), zkusím velikonoční nádivku, koupím kočičky do vázy... a hlavně půjdeme do kostela. No jsem zvědavá, jestli to vyjde :-)

A teď pár fotek z toho letošního skromného slavení:







úterý 21. března 2017

Na houpačce

Poslední dva měsíce jsou u nás jako na houpačce. Společně s malým bojujeme s jeho zdravotními problémy. Už to vypadalo dobře a pak přišlo zhoršení. Moje nálada je taky dosti proměnlivá. Optimistické vyhlídky střídá nejistota, strach. Chuť zalézt do peřin a celý den nevylézt si podává ruce s lítostí, že se nikam pořádně nedostanu, že jsem sama a že potřebuji změnu - vypadnout, vypovídat se, vybrečet se, dát si kafe, zajít ke kadeřnici. Je to velká škola života.

Vyhledávám teď hezké a něžné věci. Potřebuju to. Dnes jsem si i říkala, že bych si zatančila, jako lesní žínka, vlnit se sem a tam. Nebo bych si zacvičila jógu, ladně se přenášet  jedné pozice do druhé. Ale vzhledem k tomu, jak dlouho jsem necvičila, asi bych při obojím připomínala slona v porcelánu.


Moc jsem chtěla tulipány, ale u nás je v květinářství nemají a do města se teď nedostanu. Nakonec jsem si je přece jen přivolala. Sestřenka se stavila na návštěvu a dovezla mi je jako dáreček.

pondělí 27. února 2017

Dokonalá matka

Ve stínu posledních dní, kdy se u našeho malého objevily zdravotní problémy, které budeme řešit ještě dlouho, jsem přemýšlela, trochu pochybovala a taky se ptala, jestli jsem dobrá máma. 

Tabulek jsem si dřív moc nevšímala. Občas jsem se jen tak pro zajímavost podívala, co by mělo dítko ve kterém věku umět. Náš prcek něco dělal dřív, něco zatím nedokázal. Nijak jsem to ale neřešila. Každé dítko je přeci jiné a rvát ho do nějakých smyšlených tabulek je nesmysl. 

Jenže čím víc jsme teď potkávali lékaře, tím víc se vyptávali. A umí tohle? A tohle? Hmm, to by ale už měl. Dostáli zkrátka svému názvu, lekali. Lekali tak, až mě skutečně vylekali. Pochyby na sebe nenechaly dlouho čekat. Neměla jsem ho víc stimulovat? Asi jsem ho měla víc dávat na bříško. A taky pod hrazdičku. Měli jsme si víc hrát s hračkami. Proč jen jsem nekoupila to černobílé chrastítko, když jsem na něj koukala. Malé děti přeci kolem sebe potřebují kontrastní věci a my jich asi nemáme dost.

Jedna má moudrá kamarádka mi napsala, že je přeci úplně fuk, co a kdy se dítko přesně naučí dělat, pokud s tím já budu smířená. Jde o to přijmout věci takové, jaké jsou. I nemocné dítě totiž může být šťastné a naopak to zdravé může trpět jen proto, že nezapadá do tabulek.

Postupně se mi to v hlavě poskládalo. Ať už jsem udělala nebo neudělala cokoli, jsem dobrá máma. Vždy jsem se snažila dělat věci tak dobře, jak jen jsem v danou chvíli uměla. A to, že mám občas pochyby, je toho jen důkazem. Ony ty špatné mámy se tímhle totiž vůbec netrápí.

Taky mi došlo, že máme to nejdokonalejší dítě. Vybralo si nás, protože k nám prostě patří. Na dnešek se mi zdál sen. Byla jsem s maličkým v nemocnici, personál ho odnesl a vrátil se s jiným dítětem, o kterém tvrdili, že tohle je skutečně biologicky moje. Pro mě to ale bylo cizí dítko a já stůj co stůj chtěla to původní. To byla úleva, když jsem se probudila a vedle mě ležel ten náš prcek.


středa 25. ledna 2017

Když se koukám kolem sebe

Dnes jsem si říkala, že mě ta zima už nějak nebaví. A to je teprve leden. Napadlo mě, že si koupím nějakou kytku pro rozveselení. Cestou jsem šla kolem naší kapličky, stojí před ní kříž, tak jsem si ho pořádně prohlédla. Nikdy jsem si nevšimla, jak je hezký. Potěšilo mě to.

Chvíli na to jsem na chodníku potkala paní v červeném kabátku s kapucí a červeným kočárkem. Jako červená karkulka. Úplně tu ulici prozářila. Pobavilo mě to.

O kousek dál se venčila fenka a banda roztomilých štěňátek. Rozněžnilo mě to.

No nakonec to byl fajn den. Stačilo jen otevřít oči a koukat kolem sebe. Jen v tom květinářství zklamali. Výběr řezaných kytek byl mizerný. A já si myslela na eukalyptus, vax, eustomu či něco podobného. Jedna z mála věcí, které mi po odstěhování se z města chybí - kvalitní květinářství.


pátek 20. ledna 2017

5 měsíců

Včera to bylo přesně 5 měsíců, co se nám změnil život, přibyla v něm kopa lásky, taky strachu, bezzubé úsměvy i hlasitý pláč. Narodil se nám Adam. Teď zrovna prožíváme náročnější období. Jak se zdá, klubou se nám zuby. Ale foto bez zkřiveného obličeje jsme nakonec zvládli.


úterý 17. ledna 2017

Nazdobeno na Vánoce

Jsem asi poslední člověk na světě, který zveřejňuje fotky vánoční dekorace. Navíc jejich kvalita dosti pokulhává. Ale což, příští rok budu ráda, když si je tu budu moct prohlédnout a zavzpomínat.
...
Se stromečkem jsme se rozloučili včera. Andílci nám společnost ještě dělají. Malbu na oknech chci nechat celou zimu.