středa 30. října 2013

Na vlnách hudby


Máme doma asi 250 CD, většinu z nich jsem nikdy pořádně neslyšela. Rozhodla jsem se to změnit. Včera nám poštou přišel třetí disk od Poletíme? Tím se vyřešilo mé dilema, čím začít. Z polic jsem vytáhla i jejich předchozí dvě cédéčka a už se točí v přehrávači.

***
Tak jsem se právě dozvěděla, že včera nám v té obálce přišel kompakt od Priessnitz. Všechna tři CD od Poletíme? už prý máme delší dobu, ale přijít by mělo čtvrté. No fakt v těch plackách nemám přehled... a fakt toho svýho chlapa asi občas neposlouchám :-) Ale aspoň jsem nemusela přemýšlet nad tím, po jaké hudbě sáhnout, až se ta skupina dobře vypadajících mužů dotočí.


úterý 29. října 2013

Obchoduji s časem



„Plánování je dobrý obchod s časem. Denně zabere 10 minut, vrátí jich 100…“

Plánování je věc, kterou nezvládám, jak jsem zjistila. Dřív jsem diář kupovala hlavně kvůli slušivému obalu a používala ho maximálně týden po zakoupení, potom zůstával ležet na dně šuplíku. Představa nalinkovaného dne mi naháněla husí kůži.

Člověk se však mění a já mám pocit, že v posledním roce jsem ušla pěkný kus cesty. Uvědomila jsem si, že zodpovědnost za svůj život mám v rukou jen já. A bez plánování mi tak nějak utíká mezi prsty. Pokorně jsem tedy vzala diář a začala sloupeček nadcházejících dní parcelovat. Že je to hračka? Omyl, vážení. Nacpat všechno, co bych potřebovala stihnout, do jednoho dne, poskládat to co nejefektivněji za sebe, vyřešit logistické problémy atd., je celkem fuška. Když to člověk přeci jen zvládne, čeká ho ještě jeden velký úkol. Svůj plán začít plnit.

Od příštího týdne se mi ledacos v životě změní a plánovat budu muset víc a efektivněji. Přiznávám se bez mučení, děsím se toho, ale zároveň kdesi v koutku duše se tak trochu i těším. Doufám, že můj strach je zbytečně velký, že realita příštích dní bude snesitelnější. Často se člověku věci zdají být horší, těžší, větší, než jaké potom ve skutečnosti jsou. Doufám, že se mi podaří uzavřít opravdu dobrý obchod s časem.

***
Citát je z knihy Joy Management

pondělí 28. října 2013

Střípky z víkendu



Odvolit, uklidit našim byt, shrabat listí, rozdělat oheň a upéct špekáčky. Konečně jsem se toho táboráku dočkala. Příště by to ale chtělo víc lidí a aspoň jednu kytaru.

Druhý den byl opět ve znamení úklidu (tentokráte bytu našeho), který vyvrcholil poněkud dramaticky. Občas hold chci některé věci hned a má polovička se s tím ještě nesmířila. Večer patřil nákupní horečce. Vydali jsme se pro noční stolky. Místo dvou kousků nábytku, jsme si ale dovezli jen „cenný papír“, který nám snad za dva týdny za ty stolky vymění. Těším se.

Dnešek byl výletní. Po snídani jsme vyrazili na delší procházku Litovelským Pomoravím. Bylo tam krásně. Klidně bych šla zítra zase… ale práce volá. Nějak ten prodloužený víkend moc rychle utekl.

pátek 25. října 2013

Hladce, obrace



Čím dál tím víc se mi začínají líbit pletené věci, pletací jehlice mi připadají jako pozoruhodný nástroj a lidé, kteří s nimi umně kmitají sem a tam, mají můj obdiv. Dlouho jsem toužila po tom to taky umět, teď jsem se konečně odhodlala. Zašla jsme do obchodu, abych si koupila své první jehlice a vlnu. Pravda, nákup byl poněkud složitější, než jsem čekala. Jehlice jsou různých velikostí? A na každou  vlnu je jiná velikost? No možná jsem si napřed měla o pletení něco přečíst. Nakonec jsem vzala 3,5, k tomu patřičné klubko a utíkala domů. Tam jsem zkoukla několik videí na youtube. Spát jsem šla s pocitem, že tohle se prostě nemůžu naučit. Jak to ta ženská na monitoru dělá? Kde vzala to očko? Kudy to provléká? Proč mi to z těch jehlic tak klouže? A teď to zase nejde dolů! Ráno, zdá se, je ale skutečně moudřejší večera, a tak mi na stole leží první upletený pidikousek. No dokonalý rozhodně není. Každé očko jiné, některé zaběhnuté, ale co. Žádný učený z nebe nespadl. Hlavně, že mě to baví.

čtvrtek 24. října 2013

Dneska u nás bude Itálie



Třískat talířema po sobě nebudeme. Jednak jsme oba povahy spíše flegmatické, jednak těch talířů máme docela málo. Budeme vařit, teda spíš budu vařit. Martin už bude jen konzumovat, pokud výsledek konzumovatelný bude. Kamarádka mi včera doporučila recept na Aglio olio e peperoncino. Je to jídlo na přípravu velmi jednoduché a chutově prý výborné. No tak uvidíme, jak se mi to dnes povede.

středa 23. října 2013

Podzim u nás v bytě


Chtěla jsem si kousek toho krásného podzimu přinést domů. Na jedné z procházek parkem jsem nasbírala listy, které jsme potom doma namočila do vosku, a kaštany, které jsem nasypala do misky. Od našich jsem si přivezla malé, okrasné dýně a větvičky se šípky. Tradá, podzimní výzdoba je tu.

čtvrtek 17. října 2013

Svátek slaví Hedvika



Můj muž dnes přišel z práce a hned ve dveřích mi přál k svátku. K svátku, na který jsem si já sama ani nevzpomněla. Nějak si na něj nemůžu zvyknout. Abyste rozuměli, když jsem se nechala pokřtít, přijala jsem druhé jméno Hedvika po sv. Hedvice Slezské. Můj muž mi od té doby každý rok 17. října gratuluje. Pokud si dnes skutečně můžu něco přát, tak ať máme každý v sobě alespoň kousek té Hedviky.

pondělí 14. října 2013

Kuchyň plná léčivek



Když jsme se na začátku léta nastěhovali do bytu, nebylo v něm kromě kuchyňské linky, sporáku a lednice nic. Dneska už si máme kam lehnout, na co sednout, máme skříně na oblečení i police na knížky. Už nejíme z plastových misek a čaj si vaříme do hrnků. Seznam věcí, které je potřeba ještě pořídit, je přesto pořád ještě dost dlouhý. Na dekorace moc peněz nezbývá, a tak musím improvizovat. Ale baví mě to, ne že ne :-) Na nápad, jak zútulnit kuchyň jsem nemusela ani moc dlouho čekat. Zašla jsem do antikvariátu, koupila tam nádherný atlas léčivých rostlin, vybrala 6 obrázků, které jsem nechala okopírovat a zvětšit na A4. V papírnictví jsme koupila washi pásku a za asistence svého muže jsem obrázky nalepila na zeď.

neděle 13. října 2013

Podzim


Miluji podzim. Tu pestrost barev. Ten zvuk šustícího listí. Tu vůni ranní mlhy. Tu neskonalou štědrost přírody.

sobota 5. října 2013

Nad psacím stolem




Jsem velký snílek, ale už ne tak velký bojovník, když jde o realizaci těchto snů. Někdy jsem lenoch a motivace k činu mi většinou moc dlouho nevydrží. Rozhodla jsem se proto mít své sny pořád pěkně na očích, aby mě neustále hnaly kupředu tím správným směrem.
Nad psacím stolem se hodí nástěnka. Na úkoly, náhlé myšlenky, vzkazy… Dobře mi posloužily tři korkové podložky pod hrnec z Ikea.