Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe. John Lennon
čtvrtek 29. ledna 2015
Takový pohodový večer
M. včera zvládnul část státnic. Já mám dnes narozeniny. Šampaňské, svíčky, něco dobrého na zub, Traband... takový pohodvý večer.
pondělí 26. ledna 2015
Za šera
Když jsem v půlce ledna šla z práce o něco dřív, než
tomu bylo v poslední době obvyklé, překvapilo mě, že je ještě šero.
Zaradovala jsem se a začala se těšit, jak si následující týden, kdy budu mít
dřívější směnu, prodlužující se den užiju. Neužila. Z kanceláře jsem
odcházela zadumaná, takže jsem přibývající světlo ani nepostřehla. V pátek po práci jsem ještě běžela vyzvednout balíčky a nakoupit jídlo na víkend. Dvě
přecpané tašky visící na ramenou, záda bolavá. Už jsem se viděla doma. Najednou jsem si uvědomila, že jsem to šero, na které
jsem se těšila, vůbec nevnímala. Že až příliš často prchám ulicemi s pohledem upřeným na chodník a myšlenkami mimo. V tu chvíli
jsem zpomalila a začala se koukat kolem sebe. Na stromy, nebe, měsíc,
rozsvícená okna domů, lidi procházející okolo. Z nudné cesty domů se najednou stal docela zajímavý zážitek.
Foto: www.freeimages.com
Foto: www.freeimages.com
středa 14. ledna 2015
Čas medvědího spánku
Mám teď medvědí nemoc a uchyluji se k zimnímu spánku, co na tom, že venku to zrovna moc na zimu nevypadá. Chce se mi spát. Přijdu večer z práce a polomrtvá padám do postele, ráno se pak z ní nemůžu vyhrabat... Potřebovala bych nějakou energetickou bombu.
Foto: Flickr
úterý 6. ledna 2015
Když padá sníh...
Když padá sníh, dítě uvnitř mě jásá. Kolegyně v kanceláři
smutně koukají z okna, modlí se, aby už přestalo sypat, a vítají zprávy o
blížícím se oteplování. Uznávám, bydlím kousek od práce, nikam nemusím
dojíždět, ale jejich negativní přístup mě trochu udivuje. Nechci zbytečně
provokovat, a tak si jásám jen sama pro sebe. Letos mě ta zima nějak baví (snad
mi to vydrží). Nejraději bych zamířila někam do divočiny, ale když to nejde, i
"městská zima" postačí. Proč se rozčilovat kvůli něčemu, co stejně neovlivníme?
Užívejte to, co je, a takové, jaké to je.
Foto: www.huffingtonpost.com
sobota 3. ledna 2015
Z naší cesty na sever
Začátek byl poněkud rozpačitý. Na zastávce tramvaje jsem si uvědomila, že si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem vypnula žehličku na vlasy. Po rekapitulaci všech hořlavých věcí v koupelně jsme se radši vrátili domů a nechali si tak ujet vlak. Žehlička byla vypnutá. Zpoždění oproti původnímu plánu 2 hodiny. Aspoň jsem ještě uvařila do termosky čaj. Ačkoli nás idos strašil, že vlaky končí v Zábřehu a dál se nedostaneme, do hor jsme přece jen dojeli. A byla tam zima... krásná. Na zadek jsem spadla kousek od zastávky. Druhý pád jsem si nechala až na závěr... Zítra to koleno bude asi pěkně modrý. Ale byl to krásný výlet. Považuji letošní výletnickou sezonu za zdárně započatou :-)
pátek 2. ledna 2015
Na vlně Jaromíra 99
Ponořila jsem se do Švejdíkovské ponuré nálady a je mi fajn.
Začalo to před Vánocemi koncertem Priessnitz v olomouckém Jazz Tibet
Clubu. Tuhle jesenickou partičku v poslední době posloucháme často i doma.
O svátcích jsme se dívali na Aloise Nebela. Vedli jsme s M. několik
rozhovorů na téma Priessnitz, Švejdík, Nebel… Potom jsem začala googlit.
Přečetla pár rozhovorů, viděla několik jeho výtvarných počinů, poslechla si
Umakart nebo Kafka Band. Mám pocit, že Švejdíkovy projekty ve mně momentálně dosti
rezonují. Přinesly mi vnitřní zklidnění i touhu tvořit. Mám chuť učit se
německy (díky Kafka Band jsem snad poprvé slyšela němčinu v podobě, která
mě zaujala, a já dostala chuť tomuto jazyku porozumět) nebo číst něco
složitějšího… třeba toho Kafku. Zítra jedeme na výlet... na sever od ráje...
Jaromír 99: Zámek
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)