čtvrtek 29. ledna 2015

Takový pohodový večer


M. včera zvládnul část státnic. Já mám dnes narozeniny. Šampaňské, svíčky, něco dobrého na zub, Traband... takový pohodvý večer.

pondělí 26. ledna 2015

Za šera



Když jsem v půlce ledna šla z práce o něco dřív, než tomu bylo v poslední době obvyklé, překvapilo mě, že je ještě šero. Zaradovala jsem se a začala se těšit, jak si následující týden, kdy budu mít dřívější směnu, prodlužující se den užiju. Neužila. Z kanceláře jsem odcházela zadumaná, takže jsem přibývající světlo ani nepostřehla. V pátek po práci jsem ještě běžela vyzvednout balíčky a nakoupit jídlo na víkend. Dvě přecpané tašky visící na ramenou, záda bolavá. Už jsem se viděla doma. Najednou jsem si uvědomila, že jsem to šero, na které jsem se těšila, vůbec nevnímala. Že až příliš často prchám ulicemi s pohledem upřeným na chodník a myšlenkami mimo. V tu chvíli jsem zpomalila a začala se koukat kolem sebe. Na stromy, nebe, měsíc, rozsvícená okna domů, lidi procházející okolo. Z nudné cesty domů se najednou stal docela zajímavý zážitek.

Foto: www.freeimages.com

středa 14. ledna 2015

Čas medvědího spánku


Mám teď medvědí nemoc a uchyluji se k zimnímu spánku, co na tom, že venku to zrovna moc na zimu nevypadá. Chce se mi spát. Přijdu večer z práce a polomrtvá padám do postele, ráno se pak z ní nemůžu vyhrabat... Potřebovala bych nějakou energetickou bombu.

Foto: Flickr

úterý 6. ledna 2015

Když padá sníh...

Když padá sníh, dítě uvnitř mě jásá. Kolegyně v kanceláři smutně koukají z okna, modlí se, aby už přestalo sypat, a vítají zprávy o blížícím se oteplování. Uznávám, bydlím kousek od práce, nikam nemusím dojíždět, ale jejich negativní přístup mě trochu udivuje. Nechci zbytečně provokovat, a tak si jásám jen sama pro sebe. Letos mě ta zima nějak baví (snad mi to vydrží). Nejraději bych zamířila někam do divočiny, ale když to nejde, i "městská zima" postačí. Proč se rozčilovat kvůli něčemu, co stejně neovlivníme? Užívejte to, co je, a takové, jaké to je.  


Foto: www.huffingtonpost.com

sobota 3. ledna 2015

Z naší cesty na sever

Začátek byl poněkud rozpačitý. Na zastávce tramvaje jsem si uvědomila, že si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem vypnula žehličku na vlasy. Po rekapitulaci všech hořlavých věcí v koupelně jsme se radši vrátili domů a nechali si tak ujet vlak. Žehlička byla vypnutá. Zpoždění oproti původnímu plánu 2 hodiny. Aspoň jsem ještě uvařila do termosky čaj. Ačkoli nás idos strašil, že vlaky končí v Zábřehu a dál se nedostaneme, do hor jsme přece jen dojeli. A byla tam zima... krásná. Na zadek jsem spadla kousek od zastávky. Druhý pád jsem si nechala až na závěr... Zítra to koleno bude asi pěkně modrý. Ale byl to krásný výlet. Považuji letošní výletnickou sezonu za zdárně započatou :-)













pátek 2. ledna 2015

Na vlně Jaromíra 99

Ponořila jsem se do Švejdíkovské ponuré nálady a je mi fajn. Začalo to před Vánocemi koncertem Priessnitz v olomouckém Jazz Tibet Clubu. Tuhle jesenickou partičku v poslední době posloucháme často i doma. O svátcích jsme se dívali na Aloise Nebela. Vedli jsme s M. několik rozhovorů na téma Priessnitz, Švejdík, Nebel… Potom jsem začala googlit. Přečetla pár rozhovorů, viděla několik jeho výtvarných počinů, poslechla si Umakart nebo Kafka Band. Mám pocit, že Švejdíkovy projekty ve mně momentálně dosti rezonují. Přinesly mi vnitřní zklidnění i touhu tvořit. Mám chuť učit se německy (díky Kafka Band jsem snad poprvé slyšela němčinu v podobě, která mě zaujala, a já dostala chuť tomuto jazyku porozumět) nebo číst něco složitějšího… třeba toho Kafku. Zítra jedeme na výlet... na sever od ráje...

Jaromír 99: Zámek