Zítra je taky den

V poslední době se mi nic nechce, ale opravdu nic. Dotáhla jsem to tak daleko, že už se mi ani večer nechce jít spát a ráno zase, světe div se, vstávat. Všechny úkoly odkládám na zítra. Protože zítra je přeci taky den, navíc bude určitě lepší než ten dnešní. A já budu taky lepší. Dnes si odpočinu a zítra mi to všechno půjde líp. Jenže jakmile ze „zítra“ stane „dnes“, stojím před tím samým problém. Nechce se mi… a zítra je přeci taky den.

Zjistila jsem ale, že v tom nejsem sama. A vlastně to ani není moje chyba, může za to moje „zítřejší já“, které je nahony vzdálené tomu dnešnímu. No fakt. Bára Šťastná to píše černým na bílém.

Vždycky se mi uleví, když zjistím, že moje neschopnost není tak  úplně moje, respektive že není jenom moje, ale že jsou jí postiženi i jiní. Ale bojovat s tím musím, to zase jo. Je na čase začít něco dělat. Zítra je sice taky den, ale jak jsem právě pochopila, moje „zítřejší já“, až půjde do tuhého, bude zítra stejně lenivé jako to dnešní.

Foto: http://www.aspirekc.com