Na venkov

Čím víc o sobě jaro začíná dávat znát, tím víc mě to táhne ven. Zase mě přepadá touha sbalit kufry a přestěhovat se na venkov. Do klidu. Obklopit se zelení, poslouchat ptáky, nasávat energii slunečních paprsků... Tento víkend se pryč z města nedostanu, tak alespoň virtuálně...

Zdroj: www.pinterest.com

Den za dnem

Poslední dny ubíhají nějak moc rychle, nestíhám se pomalu ani nadechnout. Předminulý víkend jsme se s pár kamarády vydali na proházku údolím Doubravy. Krásné to bylo.

Potom mě čekal týden naplněný prací, uklizením, vařením, sportem… A najednou tu byl čtvrtek. Po práci jsem oběhla půl města. Dostala jsem totiž za úkol udělat mrkvovou pomazánku a k tomu koupit pečivo a zeleninu pro 30 lidí. 

V pátek zubař, potom kosmetička. Rychle zabalit věci a tradá na víkendový pracovní seminář. Čerpala jsem nové infromace, zkušenosti, nořila jsem se sama do sebe a hledala vnitřní sabotéry svých snů. Náročné to bylo.

Nechápu, kam se ztratily dny z tohoto týdne, nějak se mi nechce věřit, že je tu zase čtvrtek večer…

Uklízím systematicky

Patřím mezi lidi, kteří by chtěli stihnout všechno. Jsem zaměstnaná na plný úvazek, po skončení pracovní doby znovu pracuji (tentokrát na tvorbě vlastní firmy), sportuji, vařím si obědy a nosím si je v krabičkách do práce, ráda koukám na filmy, čtu knížky, občas vytáhnu šicí stroj, o víkendu s M. výletujeme. Další činnoti jsou v plánu, tak třeba chci vytáhnout rydla a konečně zkusit linoryt nebo si od našich přivést kytaru a znovu se učit hrát… A do toho všeho mám ráda uklizený byt. 

Tápala jsem v tom, jak to všechno zvládnout. Nechtěla jsem úklid šidit, nehtěla jsem ale ani uklízet na úkor jiných činností. Úplnou náhodou (ta prokrastinace občas přeci jen nese ovoce) jsem narazila na blog Terapie domova a díky němu jsem se dozvěděla o FlyLady, tedy jakémsi systému uklízení.

Už první proletění stránek mě nadchlo. Ono to fakt jde? Můžu mít uklizenou domácnost, aniž bych úklidem trávila dlouhé hodiny a nestíhala tak jiné věci? Rozhodla jsem se to vyzkoušet na vlastní kůži. M. se mi trochu škodolibě posmívá, že žiju podle blogu, ale když ono to opravdu funguje. Systematické uklízení prvovozuji asi týden a už teď mám doma uklizená místa, která snad od doby, co tu bydlíme, ještě uklizená nebyla – konečně jsem se pustila do přeorganizování poličky s taškama v šatní skříni, na kterou jsem si brousila zuby minimálně půl roku; očistila jsem a uklidila boty, které momentálně nenosím; nakoupila košíky na koření a další věci, které se někde povalovaly; dnes jsem  se divila, jak je nadrbeno v příborníku. A všechno přitom stíhám v pracovní dny, každý den úklid na 15 minut, o víkendu mám volno, ne jako před tím, kdy jsem často nemalou část jednoho víkendového dne strávila běháním s hadrem.

Požehnané Velikonoce

 "Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění!"

 Trocha Velikonoc z naší kuchyně. Slepici jsem si zamilovala už za výlohou. Všem přeji požehnané svátky.