Na sv. Martina

Jeden rok jsme měli k zelí tofu. Prý dobrý, ale nebylo to ono. Druhý rok jsem nestíhala, a tak jsem nevařila nic. Tentokrát jsem se ale vytáhla, byla husokachna (Správně má být husa, ale v obchodě měli jen celou a dosti velkou, což pro dva lidi nemá moc velký smysl. Bloudit mezi regály jinde se mi nechtělo, a tak jsem vzala kachní stehna). Hezký večer to byl, i když ten můj Martin byl dosti unaven... a co teprve kdyby se táhnul s tím sněhem.