středa 25. ledna 2017

Když se koukám kolem sebe

Dnes jsem si říkala, že mě ta zima už nějak nebaví. A to je teprve leden. Napadlo mě, že si koupím nějakou kytku pro rozveselení. Cestou jsem šla kolem naší kapličky, stojí před ní kříž, tak jsem si ho pořádně prohlédla. Nikdy jsem si nevšimla, jak je hezký. Potěšilo mě to.

Chvíli na to jsem na chodníku potkala paní v červeném kabátku s kapucí a červeným kočárkem. Jako červená karkulka. Úplně tu ulici prozářila. Pobavilo mě to.

O kousek dál se venčila fenka a banda roztomilých štěňátek. Rozněžnilo mě to.

No nakonec to byl fajn den. Stačilo jen otevřít oči a koukat kolem sebe. Jen v tom květinářství zklamali. Výběr řezaných kytek byl mizerný. A já si myslela na eukalyptus, vax, eustomu či něco podobného. Jedna z mála věcí, které mi po odstěhování se z města chybí - kvalitní květinářství.


2 komentáře:

Lenka Jeř. řekl(a)...

Radunko, mě už ta zima taky nějak nebaví a to ji normálně miluju, však jsem, stejně jako ty, zimní dítě. U nás je to ale tím smogem. Tady je to opravdu síla. Černá tma a smrad, že by jeden pad. Bez legrace. Ale shodou okolností jsem dnes taky byla nakouknout do kapličky, kterou mám po cestě, nedaleko od domova..., jestli už stihli uklidit vánoční výzdobu a Jezulátko...:)..., je zrekonstruovaná a já mám z toho obrovskou radost, že si zase lidi začínají všímat i jiných věcí než sami sebe a nějaká ta péče o okolí mimo vlastní trávníček, je. To člověk zahřeje u srdce. Ps. A s tím květinářstvím...pojďme do toho, pojďme podnikat! To byl (a je) můj sen, být zahradnicí, květinářkou, floristkou......jen u nás v kraji je to zbytečné rozjíždět, těchto květinových aktivit jsou tu mraky a do Polska kousílínek a tam je prostě kvalita i ceny květin nesrovnatelně jinde. :( Ale třeba u vás, u OL....by to šlo, kdo ví?...:D Ps. Adámek nádherně roste, všechno vidím. "Si nemyšli." ;) pa Lenka (Jeřábková)

Rady Višňová řekl(a)...

Leni, mi tu sice měli ovzduší v pohodě, ale stejně mě ta zima nějak tížila. Hodně mi chybělo výletování. Byla jsme zvyklá alespoň čas od času někam "utéct", projít se lesem, mezi kopci, sjet si svah... Letos tohle nebylo s mrnětem možné. Ale už mě to netrápí. Na přelomu ledna a února jsme skončili v nemocnici. A teď si užívám každý den, kdy je dítě v pohodě.

A to květinářství zní dobře. Já toužím po kavárně, nebo spíš po útulném prostoru, kde si člověk může sednout, dát si něco dobrého na zub, napít se dobré kávy, čaje nebo domácí limonády, kde by se konalo autorské čtení, přednášky, komorní koncerty. A když o tom přemýšlím, kdyby se tam prodávaly kytky, bylo by to geniální :-)