Zahradničím na balkoně

Mým snem je zahrada se vzrostlými stromy a keři, rozkvetlá od jara do podzimu, s vyvýšenými záhony a zákoutím s malinami, s dřevěnou lavičkou a kovaným ohništěm. Místo anglického trávníku voňavá louka. Místo sytě modrého bazénu zarostlé koupací jezírko. Česká televize nedávno vysílala osmidílnou sérii Ferdinandovy zahrady. Koukala jsem na pořad s otevřenou pusou. To je přesně ten přístup, který mě baví. Přírodní zahrady, které vypadají, jako by se jich lidská ruka snad ani nedotkla. Jako by jen oplotili kousek krásné krajiny a nechali ji žít svým vlastním životem.

My zahradu nemáme, v nejbližší době ani mít nebudeme, a tak se musím spokojit s balkonem. V pronajatém bytě, ve kterém jsme žili do loňského června, jsme měli k dispozici jen společný balkon v mezipatře. Ty 5x2 metry na čerstvém vzduchu, které nám teď patří, si tak náležitě užívám. Člověk by nevěřil, co všechno se dá do tak malého prostoru vměstnat. Nejdřív jsme tam vystěhovali našeho teď už venkovního mazlíka s ušima. Pořídili jsme dvě židle a k nim stolek. Nevěřila bych, jak ten nábytek prostor zabydlí. Zasadila jsem kvetoucí kytky, bylinky, rukolu, chilly papričky, rajče, lesní jahody, borůvky (jsem zvědavá, jestli se na tom keříku nějaká fialová kulička fakt objeví) a melounky (netuším, co od toho čekat).

Obzvlášť nad kytkami jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem muškáty. Možná proto, že jsou na každém druhém okně a já chtěla něco méně obvyklého. Nakonec mě ale moje kamarádka a velká milovnice květin (tímto Tě zdravím, Leni) přesvědčila, že právě muškáty jsou pro mě nejvhodnější. Nenáročné a vděčné. Jsem za to ráda. Nechápu, proč jsem se jim bránila.

Na návštěvu připraveni

Očekávali jsme dnes návštěvu, a tak jsem včerejší odpoledne zasvětila úklidu. V poslední době se nám všude možně povalovaly papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, látkové pleny, hračky... Jídelní stůl se změnil na stůl cvičební. S Adamem vojtíme, čtyřikrát denně, a já jsem líná pořád dokola prostírat a potom to zase oddělávat, a tak jíme na žíněnce. Uklizený byt je příjemná změna. Když jsme se byli s mrňousem projít, otrhala jsem po cestě, co se dalo, a tak bylo i něco pěkného a voňavého do vázy. Začínají se mi ty neuhlazené kytky "co okolí dalo" tuze líbit. Když se to umí, jsou z toho pak skvosty, jako třeba na Plevel.

Dobrota za pár minut aneb Pekla jsem sušenky

Kakao a kokos pospolu, to je záruka chutného výsledku. Ale že budou koka sušenky, na které jsem našla recept na blogu u Monči z kopečka, až tak dobré, to jsem nečekala. Jen se po nich zaprášilo. Pohrávám si s myšlenkou, že se do pečení vrhnu zítra znovu. Kromě skvělé chuti, mě taky těší fakt, že jsou raz dva hotové. Jen se smíchají všechny přísady, z těsta se vytvoří malé kuličky, které se na plechu vidličkou zploští a strčí se na deset minut do trouby.

Čas na změnu

Chci dělat spoustu věcí, tolik, že to není možné stíhat, a tak ve výsledku nedělám nic. Tak například ve světě jazyků jsem se snažila proniknout do tajů angličtiny, španělštiny, ruštiny, japonštiny, arabštiny. Dodnes neumím pořádně ani jeden z těchto jazyků. Doma mám dvě krabice výtvarných potřeb, ale skoro nic netvořím. Naposledy vánoční přání, potom už ani ťuk. Na kytaru jsem se naučila "Koule se, koulelo" a potom na ni nesáhla. Už mi i praskly struny stářím.

Někdy mě to vážně štve. Nic pořádně neumím, v ničem nejsem dobrá. Zrovna dneska mám chvilku, kdy jsem rozhodnutá to změnit. No jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží.

A teď vybrat z té kopy věcí ty, které budu dělat:

1) Neodkládat
Dělat věci hned a neodkládat je. Každý den udělat jednu věc, do které se mi nechce.

2) Žít víc ekologicky

Zjistit si víc o konceptu "zero waste". Nakupovat jen to, co opravdu potřebujeme a s minimem obalů. Našít sáčky a nákupní tašky. Šetřit vodou (prelátory, úspornou sprchovou hlavici a šetřič vody do WC už mám vyhlídnuté). Jídlo méně kupovat a více připravovat doma.

3) Jíst zdravěji

Omezit sladké. Jíst víc ovoce a zeleniny.

4) Začít znovu běhat

Vyběhnout alespoň jednou týdně. Do léta zvládnout 10 km.

5) Naučit se dobře anglicky

Angličtině se věnovat každý den se alespoň 10 minut. Minimálně jednou týdně si pustit nějaký film nebo seriál v originále.

Foto: healthywomen.org

Velikonoce poskrovnu

Víkend před Velikonocemi dostal maličký horečku, spustila se mi rýma a nakonec se objevily dva nové zuby. O zábavu bylo postaráno. Byla jsem ráda, že jsem zvládla alespoň trochu uklidit - vysát, utřít prach, omýt zaschlé kapky v koupelně - žádné velké smýčení. Každý rok si říkám, jak jsou ty velikonoční svátky krásné, kolik tradic je s nimi spjato.

U nás v rodině se ale nikdy moc nedodržovaly a mně to přijde škoda. Letos jsem to moc nenapravila. Začala jsem a zároveň skončila u barvení vajíček. Navíc tak nějak narychlo, bez přípravy, měla jsem jen cibuli a ještě ke všemu skoro bez slupky. Snad příští rok, až bude Aďa větší, si to všechno vychutnáme. Nashromáždím víc slupek, seženu červené zelí (ta modrá vajíčka všude možně na blozích jsou skvostná), budu trpělivější a vajíčka nechám déle louhovat, upeču mazanec a beránka, na zelený čtvrtek bude špenát (a kdyby se mi podařilo zajít na kopřivy, bylo by to ještě lepší), zkusím velikonoční nádivku, koupím kočičky do vázy... a hlavně půjdeme do kostela. No jsem zvědavá, jestli to vyjde :-)

A teď pár fotek z toho letošního skromného slavení: