Stěhovavé neútulno

Na jednu stranu bloumám po bytě a pozoruji, co všechno by bylo třeba umýt, vydrhnout, vyprat, poopravit. Na druhou stranu jsem ale už na nějaké velké uklízení a zútulňování rezignovala. Ještě nevíme, kdy přesně bude v našem novém hnízdě vše hotovo a my se budeme moct přestěhovat, současný podnájem ale musíme opustit do konce června. Pomalu tak hromadíme prázdné krabice a v různých částech bytu se tvoří hromádky věcí, které se nám už nechce nikam schovávat, vždyť se přeci budou za chvíli balit.

Ložnici nám navíc "zdobí" oškrabaná omítka. Stavaři nově vznikajícího sousedního domu totiž podcenili izolaci, a tak když napadl sníh, objevil se nám na zdi mokrý flek. Omítka šla dolů, část nábytku se musela přesunout, spousta věcí ztratila své místo a začalo dlouhé období sušení. V tuto chvíli už by se mohlo vše vrátit do původního stavu, ale my to nějak přestali řešit. Představa, že bychom pokoj museli připravit na malování, potom uklidit, aby se v něm dalo ještě nějakou dobu přebývat, a za měsíc zase všechno balit, nás tak trochu děsí.

Aspoň že ty kytky na babiččině zahrádce kvetou a já se pak můžu doma kochat. Ty banánovky a hromádky věcí čekajících na zabalení zrovna dvakrát estetické totiž nejsou. O špinavých oknech nebo závěsech ani nemluvím...

Mezi bunkry a větrníky

Můj muž rád chodí, poznává nová místa, nové trasy, a protože pracuje na fakultě tělesné kultury, rozhodl se spojit příjemné s užitečným a vymyslel sérii pěších výletů Větrání. Tentokráte se jelo na sever, mezi bunkry a větrníky. A protože bylo krásně a já neměla žádný jiný program, vydala jsem se na cestu taky. Bylo příjemné zase jednou vypadnout z města.