Zobrazují se příspěvky se štítkemléto. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemléto. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 21. července 2018

Na správné vlně

Kdo by to jen řekl. Stačí postesknout si na blogu a dějí se věci. Dnes jsem vstala se skvělou náladou a ve vzduchu cítila léto. To léto, které mi ještě včera tolik chybělo. S úsměvem a lehkostí jsem uklidila byt i balkon a potom hurá s dítkem na hřiště, zmrzlinu a potom k babičce. Tam jsem očesala švestky, s mamkou si vypila ledovou kávu a osvěžila se v bazénu. Domů jsme se procházkou vraceli až před setměním. Nasávala jsem vůni letního večera, obdivovala krásu opečovávaných zahrádek, dojímala se nad měnící se přírodou... Prosím, víc takových dní!

Zdroj: pixabay.com

Cestou jsem dnes narazila na úžasnou kytku, kterou jsem neznala - Nocenka zahradní (Mirabilis jalapa). Na rozdíl od jiných rozevírá nocenka své květy až pozdě odpoledne a zavírá je až k ránu. Obzvlášť když je pospolu vícero keříku s různě barevnými květy, dělá to neuvěřitelnou parádu v jinak už pomalu usínající zahradě.



pátek 20. července 2018

Léto, kde jsi?

Venkovní teplota dnes sice začala opět stoupat, ale má letní nálada je někde ztracená. Mise zítřejšího dne je tedy jasná. Stůj co stůj ji najít :-) Krásné léto všem!


čtvrtek 31. srpna 2017

Balkonová sklizeň

Balkon, respektive rostliny na něm, začínají oplácet moji péči. Muškáty kvetou, bylinky rostou, rajčátka žloutnou, papričky červenají. Ovšem není to taková idylka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musím přiznat, že zahradničení i na tak malém prostoru je někdy boj.

Měsíční jahody chřadly až zchřadly. Měli jsme jen jednu jedinou jahůdku. Balkonové melounky, na které jsem se tolik těšila, protože se jednalo o můj největší pěstitelský experiment, už vykvétaly, když jim najednou zhnědly listy a opadaly. Na listech muškátů se zase pro změnu začaly objevovat dírky. Zjistila jsem, že jsou obsypané housenkami. A to jsem si myslela, že se jedná o kytku, která se škůdcům nezamlouvá. Zahradničení, ať už na zahradě či balkoně, je hold adrenalinová záležitost.




úterý 15. srpna 2017

Léto, kde jsi?

Letošní léto je nějaké zvláštní. Něco mi na něm chybí. Ale nevím přesně co. Jako bych si ho nedokázala naplno užít. Utíká to strašně rychle a já nestíhám dělat to, co bych chtěla. Nebo bych to možná stihla, ale nemám na to sílu? Nevím. Mám pocit, že neumím pořádně vypnout a nechat se jen tak unášet, užívat si přítomný okamžik.

Byli jsme na chalupě, koupali se v lomu, vyšli si do lesa, navštívili naše kamarády v jejich starém mlýně, který nedávno koupili, i kraví farmu, kde jsme si hladili malá telátka. Zažili dvě oslavy pod širým nebem. Podnikli jsme výlet vlakem do Břeclavi a odtud pěšky do Lednice. Prošli jsme se z Prostějova na Plumlov. Vytapetovali jsme kousek chodby, pověsili tam nový věšák na bundy a uklidili budoucí dětský pokoj. A přesto přese všechno mám pocit, že je to málo.

Mám pocit, že jsme málo venku, málo se koupeme, málo chodíme do lesa, málo sedáváme na balkoně, málo koukáme na východ nebo západ slunce, jíme málo melounů i zmrzliny...









pátek 16. června 2017

Zahradničím na balkoně

Mým snem je zahrada se vzrostlými stromy a keři, rozkvetlá od jara do podzimu, s vyvýšenými záhony a zákoutím s malinami, s dřevěnou lavičkou a kovaným ohništěm. Místo anglického trávníku voňavá louka. Místo sytě modrého bazénu zarostlé koupací jezírko. Česká televize nedávno vysílala osmidílnou sérii Ferdinandovy zahrady. Koukala jsem na pořad s otevřenou pusou. To je přesně ten přístup, který mě baví. Přírodní zahrady, které vypadají, jako by se jich lidská ruka snad ani nedotkla. Jako by jen oplotili kousek krásné krajiny a nechali ji žít svým vlastním životem.

My zahradu nemáme, v nejbližší době ani mít nebudeme, a tak se musím spokojit s balkonem. V pronajatém bytě, ve kterém jsme žili do loňského června, jsme měli k dispozici jen společný balkon v mezipatře. Ty 5x2 metry na čerstvém vzduchu, které nám teď patří, si tak náležitě užívám. Člověk by nevěřil, co všechno se dá do tak malého prostoru vměstnat. Nejdřív jsme tam vystěhovali našeho teď už venkovního mazlíka s ušima. Pořídili jsme dvě židle a k nim stolek. Nevěřila bych, jak ten nábytek prostor zabydlí. Zasadila jsem kvetoucí kytky, bylinky, rukolu, chilly papričky, rajče, lesní jahody, borůvky (jsem zvědavá, jestli se na tom keříku nějaká fialová kulička fakt objeví) a melounky (netuším, co od toho čekat).

Obzvlášť nad kytkami jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem muškáty. Možná proto, že jsou na každém druhém okně a já chtěla něco méně obvyklého. Nakonec mě ale moje kamarádka a velká milovnice květin (tímto Tě zdravím, Leni) přesvědčila, že právě muškáty jsou pro mě nejvhodnější. Nenáročné a vděčné. Jsem za to ráda. Nechápu, proč jsem se jim bránila.










pondělí 18. července 2016

Borůvkový suvenýr

Každý rok začátkem července vyráží naši na týden na chalupu. Poslední dva roky jsem byla v pracovním nasazení, takže jsem se za nimi stavila vždy jen na pár dní. Letos mi v daném týdnu shodou okolností začala mateřská dovolená, a tak jsem si s nimi mohla pobyt v divočině užít celý. Těšila jsem se na to, že vypnu, budu relaxovat, číst, koupat se, procházet se lesem. Vyplnilo se všechno.

I když toho koupání mohlo být víc. Některé dny se mi, přiznám se, do nepříliš teplé vody nechtělo. A taky mi chyběly delší procházky. Muž se rozhodl užít si poslední neotcovské chvíle a vydal se po své vlastní ose, neměla jsem tak vhodného parťáka na výletování po okolí a sama jsem si už netroufala. Aspoň krátší vycházky po lese jsme podnikli a domů donesli nějaké borůvky. Část jsme snědli jen tak, z části byli muffiny, které si vyprosila neteř. Naivně jsem doufala, že najdeme i nějaké houby. Nepodařilo se. Potkali jsme všeho všudy šest malých babek. Za to teď, jak jsem stihla postřehnout ve světě sociálních sítí, konečně rostou. Snad se ještě do nějakého lesa poblíž podíváme a houbařské skóre vylepšíme.

Fotku z celého pobytu nemám ani jednu. Budu se muset zase zkamarádit s foťákem. Zvykla jsem si na to, že ho s sebou vždy bere muž. Já ho ze svého seznamu věcí na cestu vyškrtla. Tak aspoň zbytek muffinů, které jsme po návratu domů upekli, vám ukážu.


120 g másla, 1 hrnek moučkového cukru, 2 vejce, 2 hrnky hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 1/2 lžičky soli, 1/2 hrnku mléka, 1 vanilkový cukr, 2 hrnky borůvek


Předehřejeme troubu na 180 °C. V míse vyšleháme cukr a máslo. Postupně přidáme obě vejce a opět vyšleháme. Stranou smícháme mouku, prášek do pečiva a sůl. Přidáme do mísy s ušlehaným máslem, cukrem a vejci, přilejeme mléko a přidáme vanilkový cukr. Lehce vmícháme borůvky (aby nebyly tolik křehké a nevytekla z nich všechna šťáva, dáme je předem na chvíli do mrazáku). Po lžičkách vkládáme do košíčků. Vrch muffinů posypeme troškou moučkového cukru. Pečeme cca 20 min.

pondělí 6. června 2016

Období jahodové

Babička nás zásobuje jahodami. Dnes jsem upekla jednu rychlovku, ke které se právě tyhle sladkokyselé plody báječně hodí. Tip od Syroovky. Mňamka.


sobota 1. srpna 2015

Cácory na prázdninách

Léto s dětmi má jinou příchuť, vyzkoušeno to máme na vlastní kůži. Na pár dnů jsme si totiž vzali na prázdniny dvě cácory - moji neteř a Martinovu nejmladší ségru. Program byl dost pestrý - výstup na vyhlídkovou věž kostela, koloběžky, líný tenis, hraní s igráčky, čtení, luštění rébusů, malování a následná vernisáž s bouchnutím šampáňa (dětského samozřejmě), návštěva zoo a aquaparku, piknik v parku... Nadšení ale vzbudily i obyčejné jezdící schody v obchodě nebo jízda tramvají. Tu radost z naprosto obyčejných věcí jsem jim záviděla. Děti umí lépe prožívat kouzlo přítomnosti, v tomhle mi jsou vzorem.






pondělí 8. června 2015

Víkend na zahradě


Víkend jsem trávila u našich. Příjemná změna. Užívala jsem si zahrady.
Zrovna kvetou pivoňky, dřív jsem si nevšimla, že mají až tak omamnou vůni.
Domečkový květináč -  dávný dárek mamce, krásně se mu zazelenala "střecha".
Srdce z březových větviček jsme vyráběli na jaře, teď visí pod pergolou, později poslouží na svatbě.

středa 27. srpna 2014