Proměna bordelárny v dětský pokoj

Jeden pokoj v našem bytě je stále nezařízený. Je v něm mišmaš starého nábytku; věci, které nemají své místo; sušák na prádlo; šicí stroj; žrádlo pro králíka; prázdné krabice; psací stůl; tiskárna; knížky, které se do knihovny v obýváku nevešly. Na dveřích máme cedulku "pracovna", ale mnohem výstižnější je pojmenování "bordelárna". Je nejvyšší čas místnost zkulturnit a vytvořit z ní dětský pokoj.

Nedělám si iluze, že by se potom neválely hračky po celém bytě. Ale aspoň budou mít své místo, kam je budu moct vrátit, když je sesbírám. Momentálně je většinu času překračujeme, protože stejně není, kam je dát.

Už mám jakousi představu, jak by měl pokoj vypadat. Doufám, že se nám podaří plány přetvořit v realitu. Těším se moc. A tady je malá inspirace z Pinterestu (škoda, že ten pokoj není větší, vyřádila bych se :-)

Vánoční mozaika

Letos jsem vánoční přípravy nějak podcenila. Nerada dělám věci na poslední chvíli, ale tentokráte jsem se tomu nevyhnula. Nakonec jsem ani nestihla vše, co jsem původně měla v plánu. Například jsem nevytřela skříňky v kuchyni nebo neupekla perníčky. Popravdě řečeno, nikomu to nevadilo, vlastně ani mně ne. Přesto bych příště byla vděčná za klidnější advent.

Na druhou stranu se ale musím pochválit za to, jak se mi některé věci povedly. Třeba jsem udělala 31 kartiček s přáním krásných svátků a nového roku, které jsem hodila do schránky všem sousedům, každá rodina v našem paneláku dostala jednu kartičku. Jen je mohli mít dřív než 23. prosince. A to je přesně to, o čem píšu výš. Příště musím začít s přípravou dřív. A že příště určitě bude. Byla jsem až překvapená, jak potěšení lidé z přáníčka byli. Přivedlo mě to k myšlence více se sousedům otevřít, víc si s nimi povídat, přát si hezké věci, dělat si navzájem radost. Mám už několik nápadů, jak na to. Možná se s nimi někdy příště podělím, teď ale zpět k letošním Vánocům.

Štědrý den a nadcházející svátky jsme trávili v kruhu rodinném. Byl to hezký čas, i když zpětně mám pocit, že jsem si ho neužila naplno. Vzhledem k počtu návštěv, které jsme museli absolvovat, a kilometrů, které jsme kvůli tomu museli ujet, byl poněkud hektický. Přemýšlím, jak to do budoucna udělat jinak. Asi stárnu, chci mít všechno nějaké klidnější. Že bych si to užila alespoň teď? Sednu si, uvařím nějaký dobrý čaj a budu jen tak koukat na rozzářený stromeček, tenhle pohled totiž miluju.

Na vlně minimalismu

V poslední době ve mně hodně rezonuje téma minimalismu. Zjišťuji, kolik zbytečných věcí kolem sebe mám. Děsí mě narvané regály v obchodech a představa, že si to všechno jednou někdo koupí a uvolněné místo se hned zase zaplní, ten nikdy nekončící mega kolotoč. Ještě víc hrůzu nahánějící je myšlenka na zdroje použité při výrobě těchto věcí a množství odpadu, které s tím souvisí.

Vadí mi ten neustálý nepořádek doma. Spousty věcí jsme se zbavili při stěhování, ale pořád jich ještě hodně zůstává. Máme panelákový byt, ani malý, ale ani velký. Abychom využili místo efektivně, chceme si pořídit vestavěné skříně. Jenže na ty zatím nejsou peníze. A tak některé věci pořád ještě nemají svoje stálé místo. Rozčiluje mě to. Pokukuji i po různých organizérech, ukládacích boxech či koších. Jenže najednou mi dochází, že problém není v uložení věcí, ale v jejich množství. Máme jich pořád moc a řadu z nich úplně zbytečně.

Včera jsem ze šuplíku vytáhla hrnec, který jsme "zdědili" po spolubydlící na privátě, kdysi s teflonovým povrchem, dnes flekatý, bez teflonu, za to s nánosem čehosi neidentifikovatelného. Co tu bydlíme, nic jsme v něm nevařili. Nechápu, proč ho skladujeme. A těch pytlíkových čajů ve skříňce. Radši si uvařím sypaný. A nebo bylinkový. Ty ovocné pofidérních značek moc nemusím a muž už vůbec ne, takže je víc než jasné, že je nemůžeme spotřebovat ani za deset let. Taky mám v knihovně několik knih, které mě příliš nenadchly, znovu je už pravděpodobně neotevřu. Je na čase najít jiného vášnivého čtenáře. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.

V podstatě náhodou jsem narazila na inspirativní blog Žijeme minimalismem. Především mě baví jeho podtitul "Více prostoru pro to důležité". A přesně o tom to je, dámy a pánové.

Foto: www.stylainterier.cz

Doma nám to šumí a voní

Čas od času se naše kuchyně promění v malou alchymistickou laboratoř. Nejen že v ní vařím a peču různé dobroty, teď v ní už připravuji i kosmetiku a čisticí prostředky. Důvodů je hned několik.

Vadí mi složení většiny přípravků, které je možné v běžné drogerii koupit. A to jak z pohledu vlivu na zdraví, tak na životní prostředí. Snažím se snížit množství odpadu, který naše domácnost vyprodukuje. Kromě přírody šetřím i naši kasu. A v neposlední řadě mě to baví. Vyrobit si pleťový krém nebo tablety do myčky trvá jen chvilku a po skončení "chemických pokusů" to u nás doma většinou krásně voní.


O kosmetice napíšu někdy příště, dneska se chci zaměřit na pomocníky s úklidem domácnosti. Prozatím mám vyzkoušený prací prášek, gelový osvěžovač a čisticí bomby do WC. Všechny tři věci u nás slaví úspěch, i když nějaké chybičky je ještě třeba vychytat.

Receptů na výrobu pracího prášku je hafo. Liší se jednotlivými ingrediencemi i jejich poměry. Výsledný produkt může mít sypkou podobu, ale vytvořit se dá i gel. Sama ještě budu muset experimentovat a zjistit, co pere nejlépe.

Voní to, voní
Vyrobit si osvěžovač je velmi snadné. Potřeba je jen vhodná nádoba (sklenička na pití, dóza nebo zavařovací sklenice), sáček želatiny, oblíbený éterický olej, voda a případně potravinářské barvivo nebo dekorační předměty jako kamínky, mušle apod.

Do sklenice kápněte oblíbený éterický olej (já dala asi 20 kapek). Pokud chcete mít osvěžovač barevný, přidejte potravinářské barvivo. Na ozdobu je možné pokrýt dno již zmíněnými kamínky či mušlemi. Se ségrou jsme zkoušeli použít šišky, svitek skořice a trochu sypaného čaje. Vypadalo to moc hezky, krásně to vonělo, ale brzy (hlavně kvůli tomu čaji) začal osvěžovač plesnivět. Podle návodu na sáčku připravte želatinu, nalijte ji do skleničky, zamíchejte, aby se rozpustilo barvivo, a máte hotovo. Pokud chcete, aby vůně nebyla tolik intenzivní, je možné použít sklenici s víčkem, do kterého uděláte dírky.

Vyčistí, vydezinfikuje a provoní
Na výrobu čisticích bomb do WC také zužitkujete věci, které máte běžně v kuchyni, a to jedlou sodu, kyselinu citronovou, éterické oleje (například levanduli, máta, tea tree, lemongrass), vodu a formu na led.

Smíchejte sodu a kyselinu citronovou. Vybrané olejíčky (např. 30 kapek tea tree, 30 kapek máty, 30 kapek levandule) nalijte do rozprašovače a opatrně stříkejte na sypkou směs. Vše průběžně promíchávejte (nejlépe rukama v rukavicích). Vzniknout by měl vlhčí písek, který drží tvar. Pokud je potřeba, můžete přidat ještě trochu vody. Směs byste ale měli vlhčit opatrně, aby nevypěnila. A čím méně vody bude obsahovat, tím lépe. Jakmile docílíte vhodné konzistence, namačkejte směs do formy na led a nechte vyschnout. Poté už jen stačí dát bomby do vhodné uzavíratelné nádoby. Při čištění toalety do ní hoďte jednu bombu a nechte ji vyšumět.

Balkonová sklizeň

Balkon, respektive rostliny na něm, začínají oplácet moji péči. Muškáty kvetou, bylinky rostou, rajčátka žloutnou, papričky červenají. Ovšem není to taková idylka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Musím přiznat, že zahradničení i na tak malém prostoru je někdy boj.

Měsíční jahody chřadly až zchřadly. Měli jsme jen jednu jedinou jahůdku. Balkonové melounky, na které jsem se tolik těšila, protože se jednalo o můj největší pěstitelský experiment, už vykvétaly, když jim najednou zhnědly listy a opadaly. Na listech muškátů se zase pro změnu začaly objevovat dírky. Zjistila jsem, že jsou obsypané housenkami. A to jsem si myslela, že se jedná o kytku, která se škůdcům nezamlouvá. Zahradničení, ať už na zahradě či balkoně, je hold adrenalinová záležitost.

Zahradničím na balkoně

Mým snem je zahrada se vzrostlými stromy a keři, rozkvetlá od jara do podzimu, s vyvýšenými záhony a zákoutím s malinami, s dřevěnou lavičkou a kovaným ohništěm. Místo anglického trávníku voňavá louka. Místo sytě modrého bazénu zarostlé koupací jezírko. Česká televize nedávno vysílala osmidílnou sérii Ferdinandovy zahrady. Koukala jsem na pořad s otevřenou pusou. To je přesně ten přístup, který mě baví. Přírodní zahrady, které vypadají, jako by se jich lidská ruka snad ani nedotkla. Jako by jen oplotili kousek krásné krajiny a nechali ji žít svým vlastním životem.

My zahradu nemáme, v nejbližší době ani mít nebudeme, a tak se musím spokojit s balkonem. V pronajatém bytě, ve kterém jsme žili do loňského června, jsme měli k dispozici jen společný balkon v mezipatře. Ty 5x2 metry na čerstvém vzduchu, které nám teď patří, si tak náležitě užívám. Člověk by nevěřil, co všechno se dá do tak malého prostoru vměstnat. Nejdřív jsme tam vystěhovali našeho teď už venkovního mazlíka s ušima. Pořídili jsme dvě židle a k nim stolek. Nevěřila bych, jak ten nábytek prostor zabydlí. Zasadila jsem kvetoucí kytky, bylinky, rukolu, chilly papričky, rajče, lesní jahody, borůvky (jsem zvědavá, jestli se na tom keříku nějaká fialová kulička fakt objeví) a melounky (netuším, co od toho čekat).

Obzvlášť nad kytkami jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem muškáty. Možná proto, že jsou na každém druhém okně a já chtěla něco méně obvyklého. Nakonec mě ale moje kamarádka a velká milovnice květin (tímto Tě zdravím, Leni) přesvědčila, že právě muškáty jsou pro mě nejvhodnější. Nenáročné a vděčné. Jsem za to ráda. Nechápu, proč jsem se jim bránila.

Na návštěvu připraveni

Očekávali jsme dnes návštěvu, a tak jsem včerejší odpoledne zasvětila úklidu. V poslední době se nám všude možně povalovaly papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky, látkové pleny, hračky... Jídelní stůl se změnil na stůl cvičební. S Adamem vojtíme, čtyřikrát denně, a já jsem líná pořád dokola prostírat a potom to zase oddělávat, a tak jíme na žíněnce. Uklizený byt je příjemná změna. Když jsme se byli s mrňousem projít, otrhala jsem po cestě, co se dalo, a tak bylo i něco pěkného a voňavého do vázy. Začínají se mi ty neuhlazené kytky "co okolí dalo" tuze líbit. Když se to umí, jsou z toho pak skvosty, jako třeba na Plevel.

Nazdobeno na Vánoce

Jsem asi poslední člověk na světě, který zveřejňuje fotky vánoční dekorace. Navíc jejich kvalita dosti pokulhává. Ale což, příští rok budu ráda, když si je tu budu moct prohlédnout a zavzpomínat.
...
Se stromečkem jsme se rozloučili včera. Andílci nám společnost ještě dělají. Malbu na oknech chci nechat celou zimu.

Sbohem podzime

Tak už je tu advent, čas rozloučit se s podzimem, vyměnit všechny listy, kaštany a šípky za jehličí, šišky a sušený pomeranč. Nechám si tu ale malou památku na ten náš podzimně vymóděný byteček. A příště ukážu už vánoční dekorace. Jen je musím nafotit. Proč s tím mám v poslední době takový problém?

Vítejte u nás doma!

Naše kuchyně - Vysněná. Na míru. Malá a přeci velká.
Zátiší na lince - Petrolejka je vydražená na Aukru (psala jsem tady). Sušená kytka je svatební.

Skříňka z bazaru - Obroušená, nařená, s novými knopkami. Už ji znáte.
Cestovní vojenský kufr po strýcovi - Poklad nalezený na půdě naší tety. Dostal nový kabát. Momentálně v něm skladujeme pleny.

Cedulka na dveře od Martiny-H - Kupovala jsem je v době, kdy jsem žila na studentském bytě s 5 spolubydlícíma a o vlastním bydlení jsem si mohla nechat jen zdát. A tak jsem si zdát nechala a kupovala alespoň drobnosti, třeba cedulky. Několik let ležely v krabici. Teď na ně konečně přišla řada.
Dveře od truhláře - Z masivu. Roubenku ani statek nemáme, tak aspoň ty dveře připomínají venkov a staré dobré časy.

Koupelna - Dalo mi fušku vymyslet ji tak, aby se do takto malinkaté místnosti vešlo všechno (nebo aspoň skoro všechno) a zároveň to vypadalo hezky. Mám z ní radost. A nejhezčí je ve svitu svíček a v oparu horké vany.

A je to tu

Oficiálně začíná až zítra, ale ve vzduchu už je cítit. Pustila jsem ho i k nám domů. Miluju ho. Podzim.

Výhledy

Když jsme začali hledat vlastní bydlení, měla jsem jasnou vidinu toho, jak by mělo vypadat. Představovala jsem si starý, prostorný byt v nějakém činžáku s vysokými stropy, dřevěnými parketami a dostatečně velkým balkonem, na který by se vešlo posezení, které bych si vyfešákovala a užívala si na něm ranní kávičku. Poblíž centra města, aby bylo všude kousek, ale s výhledem do vnitrobloku, do zeleně, do klidu. Taky dostatečně prosvětlený. Žádná tmavá špeluňka. Zkrátka něco podobného, co člověk vídá na blozích o skandinávských interierech. Navíc nejlépe v původním stavu, abychom si ho opravili a zařídili podle svého. A za rozumnou cenu, to se rozumí. Bylo mi jasné, že můj sen patří spíše do kategorie nereálný, ale přesto jsem doufala, že se alespoň této představě přiblížíme.

Nakonec jsme pořídili úplně obyčejný, ani malý, ale ani nijak extra velký byt v paneláku, bez vysokých stropů, bez parket a ke všemu 15 km za městěm. Jenže… ač teď bydlíme na sídlišti, koukáme na kopce, stromy, pole, potok… Je tu až neuvěřitelný klid, posloucháme ptáky a žáby. Sluníčko nám celý byt krásně prosvětuje. Na balkon se vejde posezení a zůstane i místo na koutek s bylinkami a kytkami. Protože byl byt v původním stavu, pořídili jsme ho za poměrně příjemnou cenu, nemuseli jsme se moc zadlužit a přitom nám zůstalo dostatek peněz na rekonstrukci, díky které naše hnízdo vypadá tak, jak si představujeme (tedy postupně začíná vypadat, ne všechno je už hotovo).  Co se může zdát jako velký odklon od původního snu, se nakonec ukázalo jako poměrně velké přiblížení se mu.

Navíc máme kousek babičku - s rodinný domkem a zahradou s pergolou a bazénem, jen tak mimochodem. A ségra s neteří bude brzy jen ob barák. Hlídání pro prtě a místo pro trávení parných dní zajištěno. No neberte to.

Ale ten výhled. Ten mě fascinuje asi nejvíc. Kam se hrabe nějaký vnitroblok.