A svět je zase v rovnováze...

V poslední době jsem se dozvěděla o třech rozchodech, které mě šokovaly. Všechno to byly páry, které spolu hodně dlouho. Dva z nich dokonce ve svazku manželské a s dětmi. Zprávy o koncích vztahů přicházely jedna za druhou. Nechápala jsem, co se děje.

Potom přišla oznámení o dvou zásnubách a minulý víkend jsme mohli být svědky, jak si naši kamarádi řekli "ano". Uf, svět je zase v rovnováze.

V každém případě mě to přimělo přemýšlet nad smyslem manželství, rodiny... Zavzpomínala jsem na naši svatbu a hlavně na přípravu před ní. Farář nám tehdy doporučil podívat se na film V jednom ohni. Celé je to v takovém tom americkém stylu, nic pro filmové fajnšmekry, ale myšlenka je krásná. Taky jsem si vybavila kampaň VY DVA. Takové věci pro mě mají smysl.

Stýskání po psaní

Začalo se mi stýskat po psaní. Nemyslím tím teď krátké příspěvky na blog, aktuální střípky z mého života, ale "opravdové" články, které se rodí delší dobu. Články, jejichž psaní někdy dosti bolí, protože člověka nenapadají ty správné myšlenky a věty znějí krkolomně. Články, nad kterými musím trávit více času, ptát se, hledat informace, třídit je... Články, které obohacují... mě a snad čtenáře... A tak vznikl Bezový keř.

Na správné vlně

Kdo by to jen řekl. Stačí postesknout si na blogu a dějí se věci. Dnes jsem vstala se skvělou náladou a ve vzduchu cítila léto. To léto, které mi ještě včera tolik chybělo. S úsměvem a lehkostí jsem uklidila byt i balkon a potom hurá s dítkem na hřiště, zmrzlinu a potom k babičce. Tam jsem očesala švestky, s mamkou si vypila ledovou kávu a osvěžila se v bazénu. Domů jsme se procházkou vraceli až před setměním. Nasávala jsem vůni letního večera, obdivovala krásu opečovávaných zahrádek, dojímala se nad měnící se přírodou... Prosím, víc takových dní!

Zdroj: pixabay.com

Cestou jsem dnes narazila na úžasnou kytku, kterou jsem neznala - Nocenka zahradní (Mirabilis jalapa). Na rozdíl od jiných rozevírá nocenka své květy až pozdě odpoledne a zavírá je až k ránu. Obzvlášť když je pospolu vícero keříku s různě barevnými květy, dělá to neuvěřitelnou parádu v jinak už pomalu usínající zahradě.

Léto, kde jsi?

Venkovní teplota dnes sice začala opět stoupat, ale má letní nálada je někde ztracená. Mise zítřejšího dne je tedy jasná. Stůj co stůj ji najít :-) Krásné léto všem!

Proměna bordelárny v dětský pokoj

Jeden pokoj v našem bytě je stále nezařízený. Je v něm mišmaš starého nábytku; věci, které nemají své místo; sušák na prádlo; šicí stroj; žrádlo pro králíka; prázdné krabice; psací stůl; tiskárna; knížky, které se do knihovny v obýváku nevešly. Na dveřích máme cedulku "pracovna", ale mnohem výstižnější je pojmenování "bordelárna". Je nejvyšší čas místnost zkulturnit a vytvořit z ní dětský pokoj.

Nedělám si iluze, že by se potom neválely hračky po celém bytě. Ale aspoň budou mít své místo, kam je budu moct vrátit, když je sesbírám. Momentálně je většinu času překračujeme, protože stejně není, kam je dát.

Už mám jakousi představu, jak by měl pokoj vypadat. Doufám, že se nám podaří plány přetvořit v realitu. Těším se moc. A tady je malá inspirace z Pinterestu (škoda, že ten pokoj není větší, vyřádila bych se :-)

Koláč oblíbenec

Příroda začíná být velmi štědrá, a tak je nejvyšší čas vytáhnout loňské zásoby z mrazáku a uvolnit tam místo pro plody letošní. My měli zamrazeny borůvky a já dostala chuť na koláč z jogurtového těsta od Kitchenette (recept zde). 

Pekla jsem ho už mockrát a vždycky na výbornou. Tentokráte jsem si ale přípravu poněkud protáhla. Nechala jsem povolit máslo, udělala drobenku a potom jsem zjistila, že už doma nemáme jedno jediné vajíčko. Drobenku jsem tedy šoupla do lednice s úmyslem pustit se do pečení druhý den. Jenže skleróza je hrozná věc. Než jsem zvládla donést vajíčka od našich, trvalo to několik dní, potom nebyl na pečení čas nebo se mi strašně nechtělo cokoli dělat. Drobenka si v lednici poležela dva týdny. Ještě štěstí, že je trvanlivá. Včera jsem se konečně pustila do práce. Během chvilky je zamícháno, upečeno, ale bohužel i snědeno. Je to totiž vážně dobrota. Těším se, až budou višně. S těma je to ještě o fous lepší.

Dobíjení baterek

Poslední dny přemýšlím nad tím, čím to je, že mám teď míň energie, než tomu bylo před nedávnem. Jak to, že se mi ráno hůř vstává. Jak to, že se tolik neusmívám, ba dokonce mi přijde, že udržet si úsměv na rtech je náročné.

Najednou mi to došlo. Měsíc a půl jsem se každý večer oddala józe. Poslední dva týdny cvičení flákám. A tak jsem ráno vytáhla karimatku, pustila si relaxační hudbu a začala se protahovat. Šlo to ztěžka, ale postupně jsem cítila, jak se tělo stává poddajnějším. Po cvičení jsem se cítila tak nabitá. Je až k neuvěření, jaké i krátké protažení udělá divy.

Osvědčila se mi třicetidenní výzva cvičení s Adriene. Za chvíli nám začíná nový měsíc, vhodná příležitost pustit se do ní znovu. Kdo se přidá?

Síla jara

Miluji jaro. Má neuvěřitelnou energii, která dokáže rozproudit krev v těle, dodat sílu a chuť na nové věci. Letos to cítím obzvláště intenzivně.

Zdroj: dbasolved.com

Stejně jako se teď den ze dne mění příroda kolem, mám touhu měnit svůj život. Jsem snílek. Ráda plánuji, představuji si, jak bych chtěla žít, co dělat. Proměnit ale tyto sny a přání v realitu, to je mnohdy složitější. Tentokráte mám pocit, že se skutečně něco děje. Mám několik předsevzetí, které se intenzivně snažím plnit:

• být víc venku
• víc poslouchat hudbu
• pravidelně se hýbat
• jíst zdravěji
• dělat věci hned/neodkládat
• dělat to, co mi dělá radost

Jak zpětně koukám na příspěvky tady na blogu, psala jsem vloni v dubnu podobně laděný článek. Jsem o to víc zvědavá, jestli se mi tentokráte podaří posunout se dál :-)

Být odpočatá a nad věcí

"Mám chvilky, kdy si připadám jako superžena. Trvají teda jen pár vteřin, ale stojí za to..." okomentovala včera svoji fotku plotny plné dobrot na instagramu jedna z mých oblíbených blogerek. Mluví mi z duše. Taky to tak mívám. A když se nad tím zamýšlím, taky to často přichází při pohledu na výsledky části dne strávené v kuchyni..

Zdroj: www.curlyandcandid.co.uk

Mám-li být ale upřímná, pocit superženy se u mě už dlouho nedostavil. Ale moc dobře si pamatuji, jak příjemný je. A taky jak pomíjívý. Sotva si člověk vychutná triumf na poli kuchařského umění, hned si uvědomí, že bitva s koštětem v ruce ho ještě čeká. Když i tady zvítězí, vyzve ho na souboj žehlicí prkno, zaplevelená zahrádka nebo domácí úkoly ratolestí. A tak pořád dokola. Není divu, že se pak i superžena najednou cítí unavená.

V posledních dnech mě zaráželo, jak jsem ospalá, jak mi všechno trvá a do ničeho se mi nechce. Brzy jsem tomu ale přišla na kloub. Dostala jsem menstruaci. Po porodu mnohem intenzivněji vnímám tu jízdu po hormonální dráze, která se měsíc co měsíc opakuje. Pokud se tomu člověk poddá a přizpůsobí, je to celkem příjemné. Jak se ponořit do svého menstruačního cyklu učí například Cyklická žena.

Právě na stránkách tohoto projektu jsem narazila na moc hezký článek o potřebě odpočinku (tady). Uvědomuji si, že s příchodem mateřství mi odpočinek dělá těžkosti. I když si sednu, hlava jede pořád dál. Pořád přemýšlím nad tím, co bych měla ještě udělat. A nejsou to jen úkoly spojené s běžnou péčí o domácnost, ale i věci typu ušít podsedáky nebo napsat článek na blog. Nebo si s vidinou odpočinku sednu k počítači a na facebooku se zabřednu do slovních přestřelek ve skupince o kojení nebo ekologické domácnosti. Ta ztráta času mě potom vždy mrzí. Tento týden jsem si uvařila kávu, zapálila svíčky, sedla si na sedačku... a pět minut na to jsem už šúrovala koupelnu, prostě mi to nedalo. Opravdový odpočinek je prostě věc, kterou se musím naučit. Třeba se pak znovu dostaví pocit superženy. Začínám totiž nabývat přesvědčení, že superžena je odpočatá žena a žena nad věcí.