Dobíjení baterek

Poslední dny přemýšlím nad tím, čím to je, že mám teď míň energie, než tomu bylo před nedávnem. Jak to, že se mi ráno hůř vstává. Jak to, že se tolik neusmívám, ba dokonce mi přijde, že udržet si úsměv na rtech je náročné.

Najednou mi to došlo. Měsíc a půl jsem se každý večer oddala józe. Poslední dva týdny cvičení flákám. A tak jsem ráno vytáhla karimatku, pustila si relaxační hudbu a začala se protahovat. Šlo to ztěžka, ale postupně jsem cítila, jak se tělo stává poddajnějším. Po cvičení jsem se cítila tak nabitá. Je až k neuvěření, jaké i krátké protažení udělá divy.

Osvědčila se mi třicetidenní výzva cvičení s Adriene. Za chvíli nám začíná nový měsíc, vhodná příležitost pustit se do ní znovu. Kdo se přidá?

Poprvé za humny

Nedělní prosluněný den lákal k výletu. Popadli jsme koloběžky a poprvé vyjeli za hranice Olomouce. Po pohodlné cyklostezce jsme dojeli až do Šternberka. Ujeli jsme 25 km, napoprvé slušný výkon, no ne?

Propadli jsme kouzlu koloběžek

Jednoho dne můj drahý přišel s nápadem pořídit si koloběžku. Klepala jsme si na čelo. Chtěli jsme si koupit kola a jezdit na nich na výlety, já přemýšlela nad novými in-line bruslemi, ty staré už nestojí za nic. Ale koloběžky? K čemu?

Jenže… přečetla jsem si pár článků a červíček začal v hlavě hlodat… Nakonec se rozhodlo, že jdeme do toho. Jelikož jsme ani jeden netušili, jestli nás to bude bavit, nechtěli jsem do nich příliš investovat, na druhou stranu jsme nechtěli žádné tintítko. Jednou bychom na nich rádi vyjeli někam dál a přítel je navíc pořádný kus chlapa. Konkurz proto vyhrál Mezeq Yedoo. První jízda byla celkem šok. Člověk se u toho dost zapotí. Druhá jízda byla o poznání lepší… Dnes je to sedmý den, co jsme vyjeli, a už teď se těším, až svoji kolobku zase zítra provětrám. Stala se z toho jakási závislost… moooc příjemná :-)