Koláč oblíbenec

Příroda začíná být velmi štědrá, a tak je nejvyšší čas vytáhnout loňské zásoby z mrazáku a uvolnit tam místo pro plody letošní. My měli zamrazeny borůvky a já dostala chuť na koláč z jogurtového těsta od Kitchenette (recept zde). 

Pekla jsem ho už mockrát a vždycky na výbornou. Tentokráte jsem si ale přípravu poněkud protáhla. Nechala jsem povolit máslo, udělala drobenku a potom jsem zjistila, že už doma nemáme jedno jediné vajíčko. Drobenku jsem tedy šoupla do lednice s úmyslem pustit se do pečení druhý den. Jenže skleróza je hrozná věc. Než jsem zvládla donést vajíčka od našich, trvalo to několik dní, potom nebyl na pečení čas nebo se mi strašně nechtělo cokoli dělat. Drobenka si v lednici poležela dva týdny. Ještě štěstí, že je trvanlivá. Včera jsem se konečně pustila do práce. Během chvilky je zamícháno, upečeno, ale bohužel i snědeno. Je to totiž vážně dobrota. Těším se, až budou višně. S těma je to ještě o fous lepší.

Dobrota za pár minut aneb Pekla jsem sušenky

Kakao a kokos pospolu, to je záruka chutného výsledku. Ale že budou koka sušenky, na které jsem našla recept na blogu u Monči z kopečka, až tak dobré, to jsem nečekala. Jen se po nich zaprášilo. Pohrávám si s myšlenkou, že se do pečení vrhnu zítra znovu. Kromě skvělé chuti, mě taky těší fakt, že jsou raz dva hotové. Jen se smíchají všechny přísady, z těsta se vytvoří malé kuličky, které se na plechu vidličkou zploští a strčí se na deset minut do trouby.

Borůvkový suvenýr

Každý rok začátkem července vyráží naši na týden na chalupu. Poslední dva roky jsem byla v pracovním nasazení, takže jsem se za nimi stavila vždy jen na pár dní. Letos mi v daném týdnu shodou okolností začala mateřská dovolená, a tak jsem si s nimi mohla pobyt v divočině užít celý. Těšila jsem se na to, že vypnu, budu relaxovat, číst, koupat se, procházet se lesem. Vyplnilo se všechno.

I když toho koupání mohlo být víc. Některé dny se mi, přiznám se, do nepříliš teplé vody nechtělo. A taky mi chyběly delší procházky. Muž se rozhodl užít si poslední neotcovské chvíle a vydal se po své vlastní ose, neměla jsem tak vhodného parťáka na výletování po okolí a sama jsem si už netroufala. Aspoň krátší vycházky po lese jsme podnikli a domů donesli nějaké borůvky. Část jsme snědli jen tak, z části byli muffiny, které si vyprosila neteř. Naivně jsem doufala, že najdeme i nějaké houby. Nepodařilo se. Potkali jsme všeho všudy šest malých babek. Za to teď, jak jsem stihla postřehnout ve světě sociálních sítí, konečně rostou. Snad se ještě do nějakého lesa poblíž podíváme a houbařské skóre vylepšíme.

Fotku z celého pobytu nemám ani jednu. Budu se muset zase zkamarádit s foťákem. Zvykla jsem si na to, že ho s sebou vždy bere muž. Já ho ze svého seznamu věcí na cestu vyškrtla. Tak aspoň zbytek muffinů, které jsme po návratu domů upekli, vám ukážu.

120 g másla, 1 hrnek moučkového cukru, 2 vejce, 2 hrnky hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 1/2 lžičky soli, 1/2 hrnku mléka, 1 vanilkový cukr, 2 hrnky borůvek

Předehřejeme troubu na 180 °C. V míse vyšleháme cukr a máslo. Postupně přidáme obě vejce a opět vyšleháme. Stranou smícháme mouku, prášek do pečiva a sůl. Přidáme do mísy s ušlehaným máslem, cukrem a vejci, přilejeme mléko a přidáme vanilkový cukr. Lehce vmícháme borůvky (aby nebyly tolik křehké a nevytekla z nich všechna šťáva, dáme je předem na chvíli do mrazáku). Po lžičkách vkládáme do košíčků. Vrch muffinů posypeme troškou moučkového cukru. Pečeme cca 20 min.

Období jahodové

Babička nás zásobuje jahodami. Dnes jsem upekla jednu rychlovku, ke které se právě tyhle sladkokyselé plody báječně hodí. Tip od Syroovky. Mňamka.

Na chvíli hospodyňkou

V poslední době jsem svoji roli hospodyňky šidila, dostala jsem chuť trochu si to vynahradit. O víkendu jsem natrhala bezové květy a připravila sirup (recept tady). Včera jsem se zase pustila do čokoládových muffinů. Kitchenette opět nezklamal. Osvědčil se mi snad každý recept, který jsem z tohoto webu zkoušela, a stejně tomu bylo i tentokrát. Muffiny si všichni chválili, proto jich na focení už moc nezůstalo. Trochu jsem je ještě vytunila. Měla jsem jahody, a tak jsem doprostřed každého košíčku jednu dala.

Dobrou chuť, můj milý...

Narozezniny mého milého byly ideální příležitostí pro vyzkoušní dvou nových receptů – pečený losos s dušeným pórkem a čokoládový koláč.

Recept na rybu jsem našla v kuchařce Recepty z farmářského trhu od Hany Michopulu. Je to první jídlo, které jsem z knížky vyzkoušela. A už teď se těším, až okusím něco dalšího. Recept se totiž osvědčil, večeře byla rychle hotová a přitom chuťově výborná.

Na čokoládový koláč jsem narazila na blogu syroovky. No dobře… já vím, že můj drahý sladké zase až tolik nevyhledává, ale já ho prostě musela zkusit. A vůbec… co by to bylo narozeniny bez dortu? Tento pokus také dopadl na výbornou, ačkoli jsem moučník mohla vytáhnout o chviličku dřív z trouby, peče nějak moc rychle.

V neděli se odpočívá

Dostávám se do vánoční nálady. Mám chuť dívat se na pohádky, popíjet čaj, užívat si světel svíček. A tato neděle byla přesně v tomhle duchu. Lebedila jsem si v posteli, koukala na Pyšnou princeznu, pojídala koláč s hruškami a čokoládou (recept jsem našla na blogu FoodLover a můžu ho rozhodně doporučit, výsledek je velká maňmka) a popíjela zázvorový čaj s citronem a medem. Potom jsme s drahým zajeli na Svatý Kopeček do prodejny českých hraček (už vím, kde jednou budu nakupovat pro své děti), cestu zpátky jsme pojali pěkně vycházkově (doporučení 10 tisíc kroků denně máme pro tentokrát splněno). A teď už zase hurá do peřin...

Neděle v kuchyni

Na jedné plotýnce rýže, na druhé to, co dům dal. Výsledkem bylo veganské rizoto (maso suploval tempeh) a ze zbytku rýže (nejen že nemám odhad na vzdálenosti nebo časové trvání, nezvládám ani odhadnout správné množství ) jsem udělala sladkou rýžovou kaši, která se bude hodit ke snídani.

Na třetí plotýnce se na víně dusilo zelí s jablky (recept tady) a v troubě se pekly koláče. Zítra je svatého Martina a já se rozhodla náležitě tento den oslavit. Pravda, husa nebude, což mi můj milý nemůže odpustit, i tak to ale, doufám, bude příjemná večeře. Koláče jsme už ochutnaly a jsou výborné, recept je z listopadového čísla Gurmet, jen jsem vyměnila klasickou mouku za špaldovou a řepný cukr za třtinový. Zelí jsem nakonec dělala nadvakrát. Jak pravil můj milý, musím se smířit s tím, že nejsem superžena, a když člověk dělá více věcí najednou, smrdí to připáleným hrncem. Co už, hlavně že aspoň ta druhá várka vyšla. Zítra ještě udělám lokše. A můžeme slavit.