Tři králové aneb Pro mě nové tradice

Každý rok 6. 1. chodí dům od domu Tři králové, vybírají příspěvky na Tříkrálovou sbírku a na dveře píšou bílou křídou K+M+B+. To je tak vše, co jsem dosud věděla. Letos jsem ale narazila na vydařený dokument ČT. Netušila jsem, jaké pěkné tradice jsou s tímto dnem spjaty a že někde se stále dodržují, či dokonce obnovují.

Příští rok musím upéct bábovku se zapečenou mincí, jakou mívají "na kopečku", ta je totiž parádní.

Další víkend na lyžích

Namazali jsme pár housek, do batohu hodili teplé oblečení, vyzvedli auto, potom neteř a vydali se na sever. Tentokráte jsme museli dál než minule. Po sněhu není v nejbližším okolí ani památky. Ale vůbec nám to nevadilo. Cestou jsme si zpívali  s Kašpárkem v rohlíku, počítali větrné elektrárny a kostelíky na kopcích. A za chvíli (no byla to delší chvíle) se před námi objevil bílý kopec. Já opět nazula lyžáky, M. s Týnou sáňkovali, koulovali se a postavili sněhuláka... Takové príma rozloučení se zimou. A teď už může přijít jaro.

S tajícím sněhem jsem zahájila lyžařskou sezónu

Naši nelyžují, a tak jsem se poprvé na ta prkýnka postavila až na lyžáku se školou. A pak zase nic. I když mě to baví. Přítel taky nelyžuje, když už jsme se vydali společně do hor, brodili jsme se sněhem, dělali andělíčky, koulovali se, ale žádný svah jsme si nesjeli. Letos jsem si ale řekla, že aspoň jednou lyže obuju. Několikrát byl můj plán zmařen, ale nakonec se podařilo. V neděli jsme se vydali na nejbližší ještě zasněžený kopec. Byla to paráda. Příští rok musím lyžařskou sezónu začít dřív a užít si ji víc...

Opět na sever

Víkend jsme strávili opět v jesenických horách. Sobota byla nádherná, nebe modré, sluníčko hřálo, sníh se třpytil. Naopak neděle výletování příliš nepřála, a tak jsme se vrátili domů o něco dřív, než bylo v plánu. Přesto jsem si (alespoň já) zasněžené krajiny užila dosyta, teď je mi dobře v posteli s čajem.

Když padá sníh...

Když padá sníh, dítě uvnitř mě jásá. Kolegyně v kanceláři smutně koukají z okna, modlí se, aby už přestalo sypat, a vítají zprávy o blížícím se oteplování. Uznávám, bydlím kousek od práce, nikam nemusím dojíždět, ale jejich negativní přístup mě trochu udivuje. Nechci zbytečně provokovat, a tak si jásám jen sama pro sebe. Letos mě ta zima nějak baví (snad mi to vydrží). Nejraději bych zamířila někam do divočiny, ale když to nejde, i "městská zima" postačí. Proč se rozčilovat kvůli něčemu, co stejně neovlivníme? Užívejte to, co je, a takové, jaké to je.  

Foto: www.huffingtonpost.com

Z naší cesty na sever

Začátek byl poněkud rozpačitý. Na zastávce tramvaje jsem si uvědomila, že si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem vypnula žehličku na vlasy. Po rekapitulaci všech hořlavých věcí v koupelně jsme se radši vrátili domů a nechali si tak ujet vlak. Žehlička byla vypnutá. Zpoždění oproti původnímu plánu 2 hodiny. Aspoň jsem ještě uvařila do termosky čaj. Ačkoli nás idos strašil, že vlaky končí v Zábřehu a dál se nedostaneme, do hor jsme přece jen dojeli. A byla tam zima... krásná. Na zadek jsem spadla kousek od zastávky. Druhý pád jsem si nechala až na závěr... Zítra to koleno bude asi pěkně modrý. Ale byl to krásný výlet. Považuji letošní výletnickou sezonu za zdárně započatou :-)

Sněžííí

Na první letošní sníh jsem se těšila moc.
Teď lěžím v posteli, koukám se z okna na poletující vločky a pořád dokola poslouchám Jablkoň.

Posílám pozdrav do Pardubic :-)

Minuta ticha

Vyhlašuji minutu ticha za všechny sněhuláky...

Vzpomínáme a věříme, že se zase někdy v tom bílém ráji potkáme...