Koupelna v nových šatech

Bydlíme v pronájmu, a tak veškeré zařizování probíhá v duchu "za málo peněz a bez stavebních úprav". Přesto se snažíme vylepšovat, jak se dá. Jednoho dne došlo i na koupelnu. Prozatím to byla ta nejošklivější místnost v celém bytě. Chvíli jsem přemýšlela, trochu jsem se nechala inspirovat, pak jsem malinko pošťouchla přítele. On vyvrtal několik hmoždinek, já ušila závěsy, on vyrobil poličky, já pokácela strom. Neteř namalovala obrázek, já mu dodala dva kámoše. Na řadu přišlo zaúkolování tatínka, který vymyslel kotvení neobvyklého věšáku... No a z ošklivého káčátka je docela obstojná labuť. Poslední úpravou je právě onen strom á la věšák na ručníky, sádra ještě ani není pořádně zaschlá. ... Ale stavit se vykoupat už kldině můžete.

Dobrou chuť, můj milý...

Narozezniny mého milého byly ideální příležitostí pro vyzkoušní dvou nových receptů – pečený losos s dušeným pórkem a čokoládový koláč.

Recept na rybu jsem našla v kuchařce Recepty z farmářského trhu od Hany Michopulu. Je to první jídlo, které jsem z knížky vyzkoušela. A už teď se těším, až okusím něco dalšího. Recept se totiž osvědčil, večeře byla rychle hotová a přitom chuťově výborná.

Na čokoládový koláč jsem narazila na blogu syroovky. No dobře… já vím, že můj drahý sladké zase až tolik nevyhledává, ale já ho prostě musela zkusit. A vůbec… co by to bylo narozeniny bez dortu? Tento pokus také dopadl na výbornou, ačkoli jsem moučník mohla vytáhnout o chviličku dřív z trouby, peče nějak moc rychle.

Přání k narozeninám

Můj milý, k dnešním narozeninám Ti přeji krásné sny, protože život bez snů stojí za starou bačkoru. Přeji Ti sílu a odvahu, abys těm svým snům mohl vdechovat život, protože jenom snít nestačí. Přeji Ti prosluněná rána a noci plné zářivých hvězd. Mám Tě moc ráda.

Vzpomínání na snění

Včera večer jsem se nechala unášet vlnami kanálu youtube. Narazila jsem tam na písnčky Jarka Nohavice. Dlouho jsem ho neslyšela, ač kdysi se jeho CD točilo v přehrávači často. Ideální příležitost zachumlat se do peřin, poslouchat a vzpomínat... na slunce zalévající lán pole s obilím, na své malířské chvilky, na staré přátele, na to, jaká jsem tehdy byla a o čem jsem snila...

Poslední úlovek

Zašli jsme se podívat do bazaru nábytku. Jen tak, co kdyby tam náhodou bylo něco zajímavého.  A bylo. Našli jsme tam učiněný poklad, i když v šatech Popelky. Stačilo jen strhnout vrchní desku, celou skříňku obrousit, natřít a přišroubovat nové knopky.

Když je čas, tak čtu

Čtu před spaním, ve vlaku, v čekárně u doktora... Čtu knížky nové i ty, které mi už nějakou dobu ležely netknuté v polici. Čtu knížky veselé i smutné, o životě ve městě, v lese i na bojovém poli. Chlapec na dřevěné bedně a Dcera sněhu mě v poslední době zaujaly nejvíc.

Mám ráda knížky a filmy s válečnou tematikou. Mrazí při nich v zádech, přichází pokora a uvědomění si, za co všechno může být člověk vděčný. Tušila jsem, že Chlapec na dřevěné bedně bude příjmeným čtením a moje očekávání se vyplnila. Jen někdy se mi večer po zhasnutí lampičky hůř usínalo.

Od Dcery sněhu jsem nevěděla, co čekat. Trochu jsme se bála, aby to nebylo až moc navověné nadpřirozenem. Nakonec mě kniha uchvátila, prožívala jsem každou řádku a s poslední tečkou mi tekly slzy.