Je konec...

Jsem rozhodnutá. Dnešní noc bude poslední. Bude dlouhá, plná vášní, ale poslední. Potom mu řeknu sbohem. Pohárek tpělivosti přetekl. Nevyznám se v něm. Je pozorný, laskavý, povzbuzuje mě... přesvědčuje mě o tom, že život je v podstatě krásný, že všechno se dá zvládnout. Brzy nato si však bez rozloučení odkráčí a nechá mě úplně samotnou. Jako chudou a lacinou děvku v luxusním hotelovém pokoji, který není zaplacený. Ne, život rozhodně není tak růžový, jak mi tvrdil. Už žádné lhaní.
...
Konec kofeinovým orgiím!

Učení s energeťákem

Energeťáky odvodňují. Pokud se člověk druhý den nechce cítit jako po tom nejdivočejším večírku, musí tělu dodat dostatek tekutin, tím však zvyšuje frekvenci návštěv na toaletě, což snižuje množství času, který by mohl být vyplněn učením.

Závěr: Pití energeťáku může být kontraproduktivní.

Řešení: Proměnit toaletu ve skripta.

Vítejte

Zdravím milé Marinky!
Slíbila jsem vymést pavučinky, zapálit v krbu a uvařit čaj... a já své sliby plním :-)

Konec doby temna

Občas se stane, že vzletná slova vystoupají do oblak ... tak vysoko, až zmizí z dohledu, mysl je plna rácia a zapomene na snění. Potom je těžké všímat si krás a ještě těžší je o nich psát. Tmavý závoj halí barvy, stírá drobné niance forem ... tlumí tóny. Co bylo jiné, je teď stejné. Co bylo neobyčejné, je teď všední. Okamžiky se ztrácí v proudu dne, který střídá noc a pak další den. Bílá a černá. Nic mezi tím. Jako klaviatura rozlazeného piána, kterého se ruka génia nedotkla již roky.

...

Stačí však jen jedno škrtnutí sirkou a temnota se rozplyne. Svět je opět barevný, různorodý ... a libozvučný.

A je to...

Uzavřela jsem další kapitolu svého života. Po úmorné práci na bakalářce a několikatýdenním vysedávání nad skriptkami a zápisky jsem dosáhla na vysněný titul Bc. Je to krásný, skoro až nepopsatelný pocit, který stál za veškerou vyloženou námahu.

A teď bych si představovala takovou tu skřípavou melodii, která naznačuje, že poeticky podaný začátek filmu je na hony vzdálený realitě.

Celý rok člověk myslí na to, že už je to tady, ale stejně ho to nedokáže dostatečně nakopnout k tomu, aby něco dělal. V okamžiku, kdy už cítí navlhlé ponožky, to jak mu začíná téct do bot, rozhoupe se konečně k činu. Stráví měsíc dva ustavičného klapání do klávesnice, tři týdny poctivého učení a jeden den šíleného stresu. Vypije litry kafe a tucty plechovek Red Bullu.

A na konci? Přijde pět minut slávy a euforie, to když zrovna čtou jeho jméno a dodávají, že bakalářku obhájil a státní závěrečnou zkoušku úspěšně složil a už ji nemusí opakovat. Pak se chvíli zubí do telefonu, když obvolává své blízké a dělí se s nimi o tu skvělou novinu. A potom … potom mu dojde, že je ze všeho šíleně utahaný a nejradši by šel spát.

Když se druhý den probudí, je ráno… stejné jako jakékoli jiné. Všechno to je takové nějaké stejné. Jen ta skripta už můžu hodit do tříděného odpadu. A až si budu dopisovat s magistrátem kvůli žádosti o větší kontejner na papír, můžu se podepsat Bc. Radka Spurná.

P.S. Doufám, že aspoň změna příjmení bude silnější zážitek.