Z naší cesty na sever

Začátek byl poněkud rozpačitý. Na zastávce tramvaje jsem si uvědomila, že si nejsem tak úplně jistá, jestli jsem vypnula žehličku na vlasy. Po rekapitulaci všech hořlavých věcí v koupelně jsme se radši vrátili domů a nechali si tak ujet vlak. Žehlička byla vypnutá. Zpoždění oproti původnímu plánu 2 hodiny. Aspoň jsem ještě uvařila do termosky čaj. Ačkoli nás idos strašil, že vlaky končí v Zábřehu a dál se nedostaneme, do hor jsme přece jen dojeli. A byla tam zima... krásná. Na zadek jsem spadla kousek od zastávky. Druhý pád jsem si nechala až na závěr... Zítra to koleno bude asi pěkně modrý. Ale byl to krásný výlet. Považuji letošní výletnickou sezonu za zdárně započatou :-)

Na vlně Jaromíra 99

Ponořila jsem se do Švejdíkovské ponuré nálady a je mi fajn. Začalo to před Vánocemi koncertem Priessnitz v olomouckém Jazz Tibet Clubu. Tuhle jesenickou partičku v poslední době posloucháme často i doma. O svátcích jsme se dívali na Aloise Nebela. Vedli jsme s M. několik rozhovorů na téma Priessnitz, Švejdík, Nebel… Potom jsem začala googlit. Přečetla pár rozhovorů, viděla několik jeho výtvarných počinů, poslechla si Umakart nebo Kafka Band. Mám pocit, že Švejdíkovy projekty ve mně momentálně dosti rezonují. Přinesly mi vnitřní zklidnění i touhu tvořit. Mám chuť učit se německy (díky Kafka Band jsem snad poprvé slyšela němčinu v podobě, která mě zaujala, a já dostala chuť tomuto jazyku porozumět) nebo číst něco složitějšího… třeba toho Kafku. Zítra jedeme na výlet... na sever od ráje...

Jaromír 99: Zámek

Jo krásná minulosti, úžasná budoucnosti...

Ať je nadcházející rok skutečně úžasný...

Vánoce poněkud jednoduché

Letos jsem neměla potřebu mít kolem sebe něco blištivého, barevného, s puncem noblesy. Naopak mě fascinovala jednoduchost a přesně takové byly naše Vánoce. Jednoduché... v jednom duchu, o jednom duchu :-)

Vánoční světla

Kdo mě zná, ví, že miluju přírodu a snažím se ji příliš nezatěžovat. Třídím odpad, peru v šetrném prášku, podporuju ekologické zemědělce a lokální výrobce, při výběru el. spotřebičů koukám na spotřebu... ale když přijdou Vánoce neubráním se troše neekologického rozmaru. Svítím. Miluju vánoční světýlka. Nemusí hýřit barvami, ta žlutá jsou stejně nejhezčí, jako by hvězdy spadly na zem a všechno prozářily.  A nemusí jich být ani moc, osvětlené domy a lá National Lampoon's Christmas Vacation nejsou to pravé ořechové.

Chdím na procházky a okukuju výzdobu, doma pak rozsvítím svícen za oknem, stromeček v poköji, uvařím si kakao nebo naleju medovinu a pustím koledy... užívejte vánoční dny.

Foto: Pinterest.com