Období jahodové

Babička nás zásobuje jahodami. Dnes jsem upekla jednu rychlovku, ke které se právě tyhle sladkokyselé plody báječně hodí. Tip od Syroovky. Mňamka.

Stěhovavé neútulno

Na jednu stranu bloumám po bytě a pozoruji, co všechno by bylo třeba umýt, vydrhnout, vyprat, poopravit. Na druhou stranu jsem ale už na nějaké velké uklízení a zútulňování rezignovala. Ještě nevíme, kdy přesně bude v našem novém hnízdě vše hotovo a my se budeme moct přestěhovat, současný podnájem ale musíme opustit do konce června. Pomalu tak hromadíme prázdné krabice a v různých částech bytu se tvoří hromádky věcí, které se nám už nechce nikam schovávat, vždyť se přeci budou za chvíli balit.

Ložnici nám navíc "zdobí" oškrabaná omítka. Stavaři nově vznikajícího sousedního domu totiž podcenili izolaci, a tak když napadl sníh, objevil se nám na zdi mokrý flek. Omítka šla dolů, část nábytku se musela přesunout, spousta věcí ztratila své místo a začalo dlouhé období sušení. V tuto chvíli už by se mohlo vše vrátit do původního stavu, ale my to nějak přestali řešit. Představa, že bychom pokoj museli připravit na malování, potom uklidit, aby se v něm dalo ještě nějakou dobu přebývat, a za měsíc zase všechno balit, nás tak trochu děsí.

Aspoň že ty kytky na babiččině zahrádce kvetou a já se pak můžu doma kochat. Ty banánovky a hromádky věcí čekajících na zabalení zrovna dvakrát estetické totiž nejsou. O špinavých oknech nebo závěsech ani nemluvím...

Mezi bunkry a větrníky

Můj muž rád chodí, poznává nová místa, nové trasy, a protože pracuje na fakultě tělesné kultury, rozhodl se spojit příjemné s užitečným a vymyslel sérii pěších výletů Větrání. Tentokráte se jelo na sever, mezi bunkry a větrníky. A protože bylo krásně a já neměla žádný jiný program, vydala jsem se na cestu taky. Bylo příjemné zase jednou vypadnout z města.

Je to fičák

V úterý poprvé nastoupili zedníci. Dneska už stojí nové jádro a podlahy jsou vybrané. Měli jsme pocit, že jsme v jiném bytě. Už teď je to změna veliká.

Podle svého

Když jsme vybírali nový byt, chtěli jsme spíš nějaký v původním stavu, který bychom si spravili podle obrazu svého. Podařilo se. Své sny a přání můžeme proměňovat v realitu. Jenže teď zjišťujeme, že v mnoha případech vlastně nevíme, co chceme.

Teď třeba máme dva dny na to, abychom si rozmysleli, jak budou jednotlivé pokoje vypadat, kde asi tak bude nábytek, abychom mohli říct, kam umístit jaký vypínač a kam zase zásuvku. Ufff. Když jsem se to dozvěděla, polil mě pot.

Kupříkladu nad kuchyní jsem přemýšlela (stejně ale nejsem stoprocentně rozhodnutá, jaká bude), ale obývák si doteď nedovedu vůbec představit. Nejenže nevím, kde bude sedačka, já ani nevím, jaká ta sedačka bude. Momentálně nemáme televizi, nechceme ji, nechybí nám. Ale co v novém bytě? Budeme ji mít? Kdysi jsme přemýšleli o dataprojektoru. Teď je vhodná doba se rozmyslet, jestli ho opravdu (ať už teď hned nebo časem) pořídíme a vše potřebné na něj nachystat. Využijeme ho?

Dilema vana versus sprchový kout máme naštěstí už vyřešené (ale snadné to nebylo, ne že ne), ale jaké kachličky budou ty nej, to je ještě ve hvězdách. O tvaru umyvadla vedeme vášnivé debaty. Ještě štěstí, že se toho do té koupelny moc nevejde.
 
Zjišťuji, že rozhodnutí, se kerými už nejde moc hnout, mě stresují. Chtěla bych mít všechno promyšlené, vychytané, hezké, ale taky praktické. Jenže ať člověk přemýšlí, jak přemýšlí, stejně asi časem, až v provozu zjistí, že některé věci by udělal jinak. Měla bych se s tím smířit. Hlavně ať se nám tam šťastně žije.

 Foto: www.ch-ch.cz