Už jsem potřebovala utéct z města. Chtěla jsem se pořádně nadechnout a protáhnout své zlenivělé kosti. V sobotu odpoledne jsme se proto vydali na nejvyšší hanácký vrchol. Dokonce i prtě tam došlo po svých. Aby byla cesta zábavnější, hledali jsme po cestě papírky s úkoly, které jsem průběžně plnili. Rozhledna sice v této době své útroby před turisty skrývá, přesto je to hezký cíl cesty. I když bych lhala, kdyby tvrdila, že mi kouzlo divočiny na vrcholu nechybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat