Čtu před spaním, ve vlaku, v čekárně u doktora... Čtu knížky nové i ty, které mi už nějakou dobu ležely netknuté v polici. Čtu knížky veselé i smutné, o životě ve městě, v lese i na bojovém poli. Chlapec na dřevěné bedně a Dcera sněhu mě v poslední době zaujaly nejvíc.
Mám ráda knížky a filmy s válečnou tematikou. Mrazí při nich v zádech, přichází pokora a uvědomění si, za co všechno může být člověk vděčný. Tušila jsem, že Chlapec na dřevěné bedně bude příjmeným čtením a moje očekávání se vyplnila. Jen někdy se mi večer po zhasnutí lampičky hůř usínalo.
Od Dcery sněhu jsem nevěděla, co čekat. Trochu jsme se bála, aby to nebylo až moc navověné nadpřirozenem. Nakonec mě kniha uchvátila, prožívala jsem každou řádku a s poslední tečkou mi tekly slzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat