Na západ...

Prodloužený víkend jsme s M. využili k cestě na zapád, navštívili jsme Cheb a po cestě domů se zastavili v Plzni. A bylo tam krásně!

Výlety milujeme, spoustu míst jsme už prošli křížem krážem, tenhle cíp republiky však byl stále nepokořen. Je totiž tak tochu z ruky. Centrum Chebu je krásné, nejkouzelnější je bezpochyby Špalíček, ale zajímavých míst se tu najde víc.

Do Plzně jsme se dostali v úterý, tedy ve státní svátek, v ulicích se procházeli lidé, nikdo nikam nespěchal, ve Smetanových sadech hrála hudba, která příjemně dotvářela atmosféru. Konečně jsem na vlastní oči viděla krásnou katedrálu sv. Bartoloměje... a sáhla si i na pošahaného andělíčka… 

„..I v Plzni takový místo je, chodíme všichni kolem něj
To když nám smůla dupe na paty, to když nám není hej
Tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory
‘andělíčku můj strážníčku‘ mě smutek trochu bolí

A kdysi sem lidé putovali z Bavor dokonce z Rakous
Prý se tu uzdravovali, říkal jeden Francouz
Kdo tam koště položil, nežidů se zbavil
Kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil
A kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal
Kdo měl berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal
A stříbrný andělíček na starý mříži
se na nás trochu šklebí, co je pravda, to jen on ví.“

Demophobia