Prázdnou peněženku ani platební karta nespasí

Snažím se držet si platební kartu od těla. Používám ji hlavně pro výběr z bankomatu, platby v obchodech se snažím omezit na minium. Mám tak peníze víc pod kontrolou a redukuju bezmyšlenkovité utrácení. Nechat si něco strhnout z karty nebolí tolik, jako vytahovat bankovky z peněženky. Cestou k bankomatu má navíc člověk dostatek času na to, aby zjistil, že ta halenka vlastně nebyla tak hezká, těch nepřečtených knížek mám doma už dost a ty brusle ještě jednu sezonu vydrží. V poslední době jsem se ale nechala rozmazlit, banku jsem minula bez povšimnutí a užívala si možnosti platit za nákup i s prázdnou peněženkou. Nějak se to ale zvrtlo. 

Víkend jsem trávila u rodičů, v neděli dopolede, když nastal čas vydat se zpátky domů, jsem sbalila ruksak, vyfasovala proviant a zamířila na autobus. V polovině cesty jsem si ale uvědomila, že jsem v pátek nevybrala a v peněžence mám tak možná 7 korun, za což bych se svezla maximálně na konec dědiny. A tak jsem se otočila na podrážce (podpatky nenosím) a vrátila se. Se smíchem takovým, že mi tekly slzy jak hrachy, a hláškou: „To jsem ale socka“,  jsem se objevila ve dveřích. Aspoň jsem si ještě užila rodinný oběd a do města se pak svezla s našima autem.

V pondělí jsem bankomat opět ignorovala. Potřebovala jsem ale nakoupit něco k jídlu, a tak jsem vplula do marketu. Ještě že se tu dá platit kartou. Naskládala jsem zboží na pás a platební kartu zasunula do té podivné krabičky (ano, jsem ještě sto let za opicema a bezkontaktní kartu nevlastním). Technika ale dokáže být nemilosrdná, displej na mě výhrůžně blikal: „Platební transakce zamítnuta.“ Pokus číslo dvě, tři, čtyři i pět měl stejný výsledek. Až potom jsem si všimla platnosti karty do 9/2014. Fronta lidí za mnou naštvaně přešlapovala, já byla zpocena až na... Vysypala jsem celý nákup z tašky a běžela domů pro peníze. Mezitím jsem stihla zavolat našim, jak se ta jejich „socka“ opět vyznamenala. Na kartu fakt kašlu, zase si naplním peněženku bankovkama, je to jistější.