čtvrtek 22. října 2015

Ani vložky, ani tampon, u mě vyhrál kalíšek

Kolegyně v práci na mě koukala jako z jara, když se dozvěděla, že používám menstruační kalíšek. A mně došlo, že věc, kterou já dnes už považuji za naprostou samozřejmost, se může jiným zdát jako rekvizita ze sci-fi filmu. Dobré věci by se ale měly šířit dál, a tak jsem se rozhodla napsat tento příspěvek a přidat se tak k houfu žen, které chválí tuhle prazvláštní hygienickou pomůcku.

S menstruačním kalíškem jsem se poprvé setkala, když jsem pracovala v ekologické organizaci. Nadchla mě myšlenka, že nemusím vyhazovat jednu vložku za druhou, ale že místo toho můžu používat jeden a tentýž kalíšek pořád dokola. Přesto mi jeho pořízení nějakou dobu trvalo. Jeho cena se tehdy pohybovala kolem pětistovky, což mi v té době přišlo jako velká částka. Bála jsem se toho, že mi tento silikonový pomocník za spoustu peněz nakonec nebude vyhovovat. Moji obavu podporovalo i to, že jsem si nikdy neoblíbila tampony. Nějak jsem to s nimi neuměla. Bylo mi nepříjemné jejich zavádění, nevěřila jsem jim, bála jsem se protékání, děsila mě představa, že se mi utrhne šńůrka určená k vytažení tamponu (vlastně ani nevím, jestli je to vůbec možné, ale to nic neměnilo na faktu, že mě tato myšlenka znervózňovala). Ani představa bobtnajícího kusu vaty, která do sebe vsakuje krev, mi nebyla příjemná. Kalíšek sice měl oproti tamponu jisté výhody, ale jeho aplikace a nošení mi přeci jen připadaly podobné. Spoléhala jsem se proto i dál na jednorázové vložky a hledala jinou alternativu.


Tu jsem nakonec našla ve vložkách látkových. Několik jsem si jich pořídila a musím uznat, že jsem s nimi byla spokojená. Na nošení byly rozhodně příjemnější než jejich „plastové“ kolegyně. Navíc mě těšila představa menšího množství mnou vyprodukovaného odpadu. Jenže co si budeme namlouvat, i látkové vložky mají svoje negativa. Aby vystačily na celou dobu menstruace, musí si jich člověk pořídit vícero, což se projeví na stavu peněženky. Jejich praní, případně skladování před praním není úplně ideální. A například cestování s nimi může být také poněkud komplikovanější.

Časem jsem tak přeci jen začla víc a víc zvažovat pořízení kalíšku. Vybrala jsem si LadyCup ve velikosti L - ta je doporučována ženám od 25 let (mě tehdy bylo 24) a po porodu. Dneska je kalíšek mým kámošem v době mestruace už 5 let a nemůžu si ho vynachválit. Pravdou ale je, že několik prvních použití bylo rozpačitých. Třeba se někomu moje začátečnické zkušenosti budou hodit.

Před prvním použitím jsem držátko nestříhala. Původně jsem si říkala, že se kalíšek naučím pořádně zavádět a vyndávat a teprve potom držátko zkrátím. K tomu už ale nedošlo. Zjistila jsem, že mi nijak nevadí, naopak mi při vyndávání pomáhá, takže jsem ho nechala.


Doporučuji na začátek používat klíšek jen doma a trochu se s ním „sžít“. Já osobně kalíšek zavádím i vyndávám v podřepu. Každý si najde svoji polohu, ve které mu to jde nejlépe. V začátcích se mi několikrát stalo, že mi kalíšek nešel zavést nebo naopak vytáhnout. V takovém případě je potřeba nestresovat. Nechala jsem to být, prošla jsem se po bytě, vydýchala jsem se, abych se uklidnila, a zkusila to znovu, většinou se další pokus už podařil. Dneska už s tím nemívám vůbec žádný problém. Časem jsem také přišla na to, že po zasunutí kalíšku se nemusí hned „přisát“ k vaginální stěně, což není důvod k tomu ho vytahovat a pokoušet se ho zavést lépe. Po chvíli, kdy se člověk hýbe, si totiž kalíšek většinou sám „sedne“.

Vyndávání je vhodné nacvičovat ve vaně. Aby šel dobře vytáhnout, je potřeba vytvořit podtlak – prstem odchlípnu silikon od vaginální stěny a kalíšek vytáhnu. Jednou se mi stalo, že jsem ho držela něšikovně a krev mi vystříkla. Časem ale člověk získá grif a k takovýmto nehodám nedochází.

Nejdříve jsem kalíšek nosila jen přes den, v noci jsme používala vložky. Postupem času jsem ho ale nechávala i přes noc. Dnes ho používám po celou dobu mentruace, ve dne, v noci, doma, v práci, při sportu, plavání… Kalíšek je alespoň pro mě dostatečně velký, takže mi bez problém vydrží i devět deset hodin. Pokud si ho nasadím ráno před tím, než jdu do práce, vyndávám ho a vylévám až po příchodu domů. Vyvařuji ho jen na začátku menstruace a na konci. Mezi tím, pokud ho nikam nepokládám, ho jen vyplachuji vodou.

Nošení kalíšku je natolik komfortní, že na něj občas i zapomenu. Až po nějaké době mi dojde, že už ho mám zavedený dlouho a měla bych ho vylít. Zavádění i vyndávání už mám dneska v malíku a nedělá mi žádný problém. Oceňuji, že nemusím přemýšlet, kdy „to“ dostanu a jestli mám nakoupenou dostatečnou zásobu vložek nebo tamponů. Mám kalíšek, jeden a vždy připraven k použití. A i když se chystám vyrazit na výlet, do batohu se vždycky vejde.

Foto: www.branakdetem.cz; www.ladycup.cz

2 komentáře:

kator traktor řekl(a)...

Hmmm... díky za článek. Uvažovala jsem nad ním už dávno, ale dlouho mi chyběl nějaký otevřený/enější článek o jeho používání. Tak snad už nazrál čas. Díky!

Rady Višňová řekl(a)...

Dej vědět, jak jsi dopadla ;-) Na mé doporučení si ho koupila kámoška i ségra. Kámoška se naposledy trochu vyděsila, když jí nešel vytáhnout, ale nakonec to zvládla. Jinak si ho chválí. A ségra je z něj nadšená. Pracuje v nemocnici jako sanitární sestra, takže je neustále v pohybu. Chválí si, že je kalíšek pohodlný, člověk o něm ani neví a zatím se na něj vždy mohla spolehnout, neprotekl. Z vložek mívala občas i vyrážku na tříslech, s tím se teď už nemusí trápit.