Není zmrzlina jako zmrzlina

Zkusit domácí zmrzlinu jsem plánovala už vloni v létě. Odrazoval mě ale fakt, že se musí čas od času zamíchat, aby byla hladká. Co když začnu rodit? Přeci si neodjedu do porodnice a nenechám ji jen tak nazdařbůh v mrazáku. Přeci nedovolím nějakým krystalkům ledu, aby mi ji zničily. Rozhodla jsem se ještě chvíli vyčkat. S miminem pak ale na ni vůbec nebyly myšlenky. A tak jsem se k její výrobě dostala až letos.

Už první pokus dopadl na jedničku podtrženou (a to nepřeháním). Ale pěkně jsem si tím zavařila, jak jsem později zjistila. Já se totiž zmlsala. Vodové zmrzliny jsou na mě moc sladké a ty krémové jsou... no jak to říct... takové šizené. Málokterá zmrzlina mi teď opravdu chutná. Budu hold muset udělat novou várku. A třeba vyzkouším i nové příchutě. Napoprvé jsem zvolila vanilkovou (recept jsem měla vyhlídnutý u Monči z kopečka) a bezovou (inspirací mi byl pořad Kouzelné bylinky na ČT).

Fotka je půjčená z www.foodnetwork.com. Tu naši zmrzlinu jsem vyfotit nestihla, ale byla hooodně podobná :-)