Vadí mi ten neustálý nepořádek doma. Spousty věcí jsme se zbavili při stěhování, ale pořád jich ještě hodně zůstává. Máme panelákový byt, ani malý, ale ani velký. Abychom využili místo efektivně, chceme si pořídit vestavěné skříně. Jenže na ty zatím nejsou peníze. A tak některé věci pořád ještě nemají svoje stálé místo. Rozčiluje mě to. Pokukuji i po různých organizérech, ukládacích boxech či koších. Jenže najednou mi dochází, že problém není v uložení věcí, ale v jejich množství. Máme jich pořád moc a řadu z nich úplně zbytečně.
Včera jsem ze šuplíku vytáhla hrnec, který jsme "zdědili" po spolubydlící na privátě, kdysi s teflonovým povrchem, dnes flekatý, bez teflonu, za to s nánosem čehosi neidentifikovatelného. Co tu bydlíme, nic jsme v něm nevařili. Nechápu, proč ho skladujeme. A těch pytlíkových čajů ve skříňce. Radši si uvařím sypaný. A nebo bylinkový. Ty ovocné pofidérních značek moc nemusím a muž už vůbec ne, takže je víc než jasné, že je nemůžeme spotřebovat ani za deset let. Taky mám v knihovně několik knih, které mě příliš nenadchly, znovu je už pravděpodobně neotevřu. Je na čase najít jiného vášnivého čtenáře. A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho.
V podstatě náhodou jsem narazila na inspirativní blog Žijeme minimalismem. Především mě baví jeho podtitul "Více prostoru pro to důležité". A přesně o tom to je, dámy a pánové.
Foto: www.stylainterier.cz
4 komentáře:
Dík za tip. Od té doby, co jsme se přestěhovali, pořídili jsme si přesně tolik nábytku, aby se dalo volně dýchat a nevznikala skladiště. Všechno, co se do něj nevejde, je zbytečné. Jakmile začne být uvnitř těsno, třídím a posílám dál. Je to hrozně osvobozující. Vaši situaci chápu, když jsme ve starém nábytek neměli, rozčilovalo mě, co se všude válí. Pak jsem toho stejně větší část vyhodila. Nikdy bych nevěřila, jak moc se tyhle záležitosti podílí na rozpoložení a náladě člověka. Děti mají třeba dohromady jednu skříň z chalupy. Každý, kdo k nám přijde, se ptá: Hezký, no, a to jim jako stačí? Jo, stačí a všechno to (málo) nosí. Děsí mě přervané obchody. I proto často chodím na poutě, abych si uvědomila, co všechno nepotřebuju.
I já cítím, že přecpaný a neuklizený byt výrazně ovlivňuje náladu. Musím to změnit. Jen je mi líto některé věci jen tak vyhodit, takže budu muset vymyslet, co s nimi. Případně je nafotit a někomu nabídnout. Bude to asi chvíli trvat, budu se muset přemlouvat, abych to udělala, když se mi zrovna nebude chtít, ale věřím, že výsledek bude stát za to :-)
Čím jsem starší, tím víc cítím, že toho k životu potřebuji méně. Jen mi je líto některé předměty vyhodit. Ale naštěstí se čím dál víc objevují možnosti, jak je poslat dále, třeba přes různé sbírky. Pak mám dobrý pocit a už si na ně ani nevzpomenu.
Zdraví Míša
Díky, Rady za zmínku o mém blogu. Tedy, natrefila jsem na ní až dneska :-).
Přesně tak. Než se začne "organizovat", je lepší si probrat, co vlastně máme a co potřebujeme. A organizovat až ten zbytek poté.
Třeba v USA jsou "organizující poradci" velký business. Přijedou k vám domů a z těch obrovských "hromad" věcí vám za tučné peníze udělají něco, v čem se vyznáte. Možná. Těžko říct, na jak dlouho. Vypadá to pěkně organizovaně a snad i přehledně, ale pochybuji, že to majitelům dlouho vydrží.
Okomentovat