Vánoční mozaika

Letos jsem vánoční přípravy nějak podcenila. Nerada dělám věci na poslední chvíli, ale tentokráte jsem se tomu nevyhnula. Nakonec jsem ani nestihla vše, co jsem původně měla v plánu. Například jsem nevytřela skříňky v kuchyni nebo neupekla perníčky. Popravdě řečeno, nikomu to nevadilo, vlastně ani mně ne. Přesto bych příště byla vděčná za klidnější advent.

Na druhou stranu se ale musím pochválit za to, jak se mi některé věci povedly. Třeba jsem udělala 31 kartiček s přáním krásných svátků a nového roku, které jsem hodila do schránky všem sousedům, každá rodina v našem paneláku dostala jednu kartičku. Jen je mohli mít dřív než 23. prosince. A to je přesně to, o čem píšu výš. Příště musím začít s přípravou dřív. A že příště určitě bude. Byla jsem až překvapená, jak potěšení lidé z přáníčka byli. Přivedlo mě to k myšlence více se sousedům otevřít, víc si s nimi povídat, přát si hezké věci, dělat si navzájem radost. Mám už několik nápadů, jak na to. Možná se s nimi někdy příště podělím, teď ale zpět k letošním Vánocům.

Štědrý den a nadcházející svátky jsme trávili v kruhu rodinném. Byl to hezký čas, i když zpětně mám pocit, že jsem si ho neužila naplno. Vzhledem k počtu návštěv, které jsme museli absolvovat, a kilometrů, které jsme kvůli tomu museli ujet, byl poněkud hektický. Přemýšlím, jak to do budoucna udělat jinak. Asi stárnu, chci mít všechno nějaké klidnější. Že bych si to užila alespoň teď? Sednu si, uvařím nějaký dobrý čaj a budu jen tak koukat na rozzářený stromeček, tenhle pohled totiž miluju.