Namazali jsme pár housek, do batohu hodili teplé oblečení, vyzvedli auto, potom neteř a vydali se na sever. Tentokráte jsme museli dál než minule. Po sněhu není v nejbližším okolí ani památky. Ale vůbec nám to nevadilo. Cestou jsme si zpívali s Kašpárkem v rohlíku, počítali větrné elektrárny a kostelíky na kopcích. A za chvíli (no byla to delší chvíle) se před námi objevil bílý kopec. Já opět nazula lyžáky, M. s Týnou sáňkovali, koulovali se a postavili sněhuláka... Takové príma rozloučení se zimou. A teď už může přijít jaro.
Žádné komentáře:
Okomentovat