Koláč oblíbenec

Příroda začíná být velmi štědrá, a tak je nejvyšší čas vytáhnout loňské zásoby z mrazáku a uvolnit tam místo pro plody letošní. My měli zamrazeny borůvky a já dostala chuť na koláč z jogurtového těsta od Kitchenette (recept zde). 

Pekla jsem ho už mockrát a vždycky na výbornou. Tentokráte jsem si ale přípravu poněkud protáhla. Nechala jsem povolit máslo, udělala drobenku a potom jsem zjistila, že už doma nemáme jedno jediné vajíčko. Drobenku jsem tedy šoupla do lednice s úmyslem pustit se do pečení druhý den. Jenže skleróza je hrozná věc. Než jsem zvládla donést vajíčka od našich, trvalo to několik dní, potom nebyl na pečení čas nebo se mi strašně nechtělo cokoli dělat. Drobenka si v lednici poležela dva týdny. Ještě štěstí, že je trvanlivá. Včera jsem se konečně pustila do práce. Během chvilky je zamícháno, upečeno, ale bohužel i snědeno. Je to totiž vážně dobrota. Těším se, až budou višně. S těma je to ještě o fous lepší.

Dobíjení baterek

Poslední dny přemýšlím nad tím, čím to je, že mám teď míň energie, než tomu bylo před nedávnem. Jak to, že se mi ráno hůř vstává. Jak to, že se tolik neusmívám, ba dokonce mi přijde, že udržet si úsměv na rtech je náročné.

Najednou mi to došlo. Měsíc a půl jsem se každý večer oddala józe. Poslední dva týdny cvičení flákám. A tak jsem ráno vytáhla karimatku, pustila si relaxační hudbu a začala se protahovat. Šlo to ztěžka, ale postupně jsem cítila, jak se tělo stává poddajnějším. Po cvičení jsem se cítila tak nabitá. Je až k neuvěření, jaké i krátké protažení udělá divy.

Osvědčila se mi třicetidenní výzva cvičení s Adriene. Za chvíli nám začíná nový měsíc, vhodná příležitost pustit se do ní znovu. Kdo se přidá?

Síla jara

Miluji jaro. Má neuvěřitelnou energii, která dokáže rozproudit krev v těle, dodat sílu a chuť na nové věci. Letos to cítím obzvláště intenzivně.

Zdroj: dbasolved.com

Stejně jako se teď den ze dne mění příroda kolem, mám touhu měnit svůj život. Jsem snílek. Ráda plánuji, představuji si, jak bych chtěla žít, co dělat. Proměnit ale tyto sny a přání v realitu, to je mnohdy složitější. Tentokráte mám pocit, že se skutečně něco děje. Mám několik předsevzetí, které se intenzivně snažím plnit:

• být víc venku
• víc poslouchat hudbu
• pravidelně se hýbat
• jíst zdravěji
• dělat věci hned/neodkládat
• dělat to, co mi dělá radost

Jak zpětně koukám na příspěvky tady na blogu, psala jsem vloni v dubnu podobně laděný článek. Jsem o to víc zvědavá, jestli se mi tentokráte podaří posunout se dál :-)

Být odpočatá a nad věcí

"Mám chvilky, kdy si připadám jako superžena. Trvají teda jen pár vteřin, ale stojí za to..." okomentovala včera svoji fotku plotny plné dobrot na instagramu jedna z mých oblíbených blogerek. Mluví mi z duše. Taky to tak mívám. A když se nad tím zamýšlím, taky to často přichází při pohledu na výsledky části dne strávené v kuchyni..

Zdroj: www.curlyandcandid.co.uk

Mám-li být ale upřímná, pocit superženy se u mě už dlouho nedostavil. Ale moc dobře si pamatuji, jak příjemný je. A taky jak pomíjívý. Sotva si člověk vychutná triumf na poli kuchařského umění, hned si uvědomí, že bitva s koštětem v ruce ho ještě čeká. Když i tady zvítězí, vyzve ho na souboj žehlicí prkno, zaplevelená zahrádka nebo domácí úkoly ratolestí. A tak pořád dokola. Není divu, že se pak i superžena najednou cítí unavená.

V posledních dnech mě zaráželo, jak jsem ospalá, jak mi všechno trvá a do ničeho se mi nechce. Brzy jsem tomu ale přišla na kloub. Dostala jsem menstruaci. Po porodu mnohem intenzivněji vnímám tu jízdu po hormonální dráze, která se měsíc co měsíc opakuje. Pokud se tomu člověk poddá a přizpůsobí, je to celkem příjemné. Jak se ponořit do svého menstruačního cyklu učí například Cyklická žena.

Právě na stránkách tohoto projektu jsem narazila na moc hezký článek o potřebě odpočinku (tady). Uvědomuji si, že s příchodem mateřství mi odpočinek dělá těžkosti. I když si sednu, hlava jede pořád dál. Pořád přemýšlím nad tím, co bych měla ještě udělat. A nejsou to jen úkoly spojené s běžnou péčí o domácnost, ale i věci typu ušít podsedáky nebo napsat článek na blog. Nebo si s vidinou odpočinku sednu k počítači a na facebooku se zabřednu do slovních přestřelek ve skupince o kojení nebo ekologické domácnosti. Ta ztráta času mě potom vždy mrzí. Tento týden jsem si uvařila kávu, zapálila svíčky, sedla si na sedačku... a pět minut na to jsem už šúrovala koupelnu, prostě mi to nedalo. Opravdový odpočinek je prostě věc, kterou se musím naučit. Třeba se pak znovu dostaví pocit superženy. Začínám totiž nabývat přesvědčení, že superžena je odpočatá žena a žena nad věcí.

Vánoční mozaika

Letos jsem vánoční přípravy nějak podcenila. Nerada dělám věci na poslední chvíli, ale tentokráte jsem se tomu nevyhnula. Nakonec jsem ani nestihla vše, co jsem původně měla v plánu. Například jsem nevytřela skříňky v kuchyni nebo neupekla perníčky. Popravdě řečeno, nikomu to nevadilo, vlastně ani mně ne. Přesto bych příště byla vděčná za klidnější advent.

Na druhou stranu se ale musím pochválit za to, jak se mi některé věci povedly. Třeba jsem udělala 31 kartiček s přáním krásných svátků a nového roku, které jsem hodila do schránky všem sousedům, každá rodina v našem paneláku dostala jednu kartičku. Jen je mohli mít dřív než 23. prosince. A to je přesně to, o čem píšu výš. Příště musím začít s přípravou dřív. A že příště určitě bude. Byla jsem až překvapená, jak potěšení lidé z přáníčka byli. Přivedlo mě to k myšlence více se sousedům otevřít, víc si s nimi povídat, přát si hezké věci, dělat si navzájem radost. Mám už několik nápadů, jak na to. Možná se s nimi někdy příště podělím, teď ale zpět k letošním Vánocům.

Štědrý den a nadcházející svátky jsme trávili v kruhu rodinném. Byl to hezký čas, i když zpětně mám pocit, že jsem si ho neužila naplno. Vzhledem k počtu návštěv, které jsme museli absolvovat, a kilometrů, které jsme kvůli tomu museli ujet, byl poněkud hektický. Přemýšlím, jak to do budoucna udělat jinak. Asi stárnu, chci mít všechno nějaké klidnější. Že bych si to užila alespoň teď? Sednu si, uvařím nějaký dobrý čaj a budu jen tak koukat na rozzářený stromeček, tenhle pohled totiž miluju.