Na houpačce

Poslední dva měsíce jsou u nás jako na houpačce. Společně s malým bojujeme s jeho zdravotními problémy. Už to vypadalo dobře a pak přišlo zhoršení. Moje nálada je taky dosti proměnlivá. Optimistické vyhlídky střídá nejistota, strach. Chuť zalézt do peřin a celý den nevylézt si podává ruce s lítostí, že se nikam pořádně nedostanu, že jsem sama a že potřebuji změnu - vypadnout, vypovídat se, vybrečet se, dát si kafe, zajít ke kadeřnici. Je to velká škola života.

Vyhledávám teď hezké a něžné věci. Potřebuju to. Dnes jsem si i říkala, že bych si zatančila, jako lesní žínka, vlnit se sem a tam. Nebo bych si zacvičila jógu, ladně se přenášet  jedné pozice do druhé. Ale vzhledem k tomu, jak dlouho jsem necvičila, asi bych při obojím připomínala slona v porcelánu.

Moc jsem chtěla tulipány, ale u nás je v květinářství nemají a do města se teď nedostanu. Nakonec jsem si je přece jen přivolala. Sestřenka se stavila na návštěvu a dovezla mi je jako dáreček.